dnes je 21.12.2024

Input:

č. 1150/2007 Sb. NSS, Daň z přidané hodnoty: nárok na odpočet daně

č. 1150/2007 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: nárok na odpočet daně
k § 5 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákonů č. 321/1993 Sb., č. 258/1994 Sb., č. 133/1995 Sb. a č. 208/1997 Sb.*)
k § 28 a § 16 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 323/1996 Sb. (v textu též „daňový řád“)**)
I. Skutečnost, zda osoba je či není plátcem daně z přidané hodnoty dle § 5 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, nebylo možno dovozovat z toho, zda je či není zapsána jako plátce daně z přidané hodnoty v registru plátců, ale bylo nutno vycházet ze skutkového stavu, který prokazatelně existoval, tedy z toho, zda osoba podléhající dani překročila zákonem stanovený obrat.
II. Zatímco v případě dobrovolné registrace se osoba stává plátcem daně až dnem uvedeným v osvědčení o registraci (nikoli zpětně) a rozhodnutí má zásadně konstitutivní charakter, v případě registrace povinné správce daně pouze deklaruje právní stav, který nastal přímo ze zákona, a to vždy k datu, kdy zákonem předvídaná skutečnost nastala (tj. i zpětně).
III. Vyjdou-li v řízení o vrácení nadměrného odpočtu, kdy jedním ze zákonných předpokladů jeho uplatnění a vrácení je, že doklad vystavil plátce daně z přidané hodnoty, najevo pochybnosti o tom, zda osoba, která jej vystavila, je či není plátcem daně z přidané hodnoty, je nutno nejprve spolehlivě vyřešit a postavit najisto tuto otázku.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2007, čj. 5 Afs 101/2006-178)
Věc: Daniel J. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.

Finanční úřad v Rožnově pod Radhoštěm vydal dne 19. 6. 2002 platební výměr, jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 1998. Daň byla žalobci vyměřena na základě zjištění, že žalobce neoprávněně uplatnil nárok na vrácení nadměrného odpočtu na základě daňového dokladu vydaného dodavatelem, který v době uskutečnění zdanitelného plnění nebyl registrován jako plátce daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“). Proti výměru podal žalobce odvolání. Žalovaný odvolání rozhodnutím ze dne 31. 7. 2003 zamítl a platební výměr potvrdil.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Žalobce namítal, že ze skutečností zjištěných v daňovém řízení byl dodavatel v době uskutečnění zdanitelného plnění povinně plátcem DPH, protože překročil v období tří po sobě následujících kalendářních měsíců obrat 750 000 Kč.
Krajský soud rozsudkem ze dne 18. 10. 2005 žalobu zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dodavatel žalobce nebyl v době uskutečnění zdanitelného plnění registrován jako plátce DPH, protože jeho předchozí registrace byla správcem daně zrušena a dodavatel o novou registraci nepožádal. Proto dodavatel nebyl plátcem DPH a žalobce uplatnil nadměrný odpočet neoprávněně. Rozhodnutí žalovaného je tak správné.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Stěžovatel namítl nesprávnost posouzení právní otázky krajským soudem, a to ve věci data, od kterého se stává daňový subjekt plátcem DPH. Krajský soud dospěl k názoru, že rozhodnutím o registraci z úřední
Nahrávám...
Nahrávám...