§ 1a ZP Základní zásady pracovního práva

2.1.10001

§ 1a ZP Základní zásady pracovního práva

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

  • § 1 – předmět úpravy

  • § 2 – závislá práce

  • § 3 – výkon závislé práce

  • § 4 – použití občanského zákoníku pro pracovněprávní vztahy

  • § 4a – možnost odchýlení se od ustanovení zákoníku práce

  • § 363 – ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie

• Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů

  • čl. 26 až 29

• Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, ve znění pozdějších předpisů

• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

  • § 588

 NahoruOchrana postavení zaměstnance

Za nejvýznamnější z tohoto pohledu je nutné považovat zvláštní zákonnou ochranu postavení zaměstnance. Pracovní právo jako právo soukromé je postaveno na základě smluvních vztahů, tzn. k výkonu závislé práce nemůže dojít jiným způsobem než smluvním ujednáním. Přesto je postavení zaměstnavatele, který nabízí práci a má v řadě případů právo určovat podmínky výkonu práce a požadavky na práci kladené, silnější. Zaměstnanec se také často výkladově označuje jako strana "slabší". Ochrana pracovního práva proto spočívá v tom, aby byl zaměstnanec přímo právní úpravou chráněn před možným prosazováním vůle zaměstnavatele. Jednotlivá ochrana spočívá např. v tom, že zaměstnavatel je povinen určovat čerpání dovolené v zákonném rozsahu (§ 217 ZP), že zaměstnanci musí být poskytnuta po nepřetržitém výkonu práce přestávka na jídlo a oddech (§ 88 ZP), nebo že s ním nesmí být rozvázán pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele v době, kdy u zaměstnance existuje dočasná pracovní neschopnost, čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené nebo jiné ochranné doby. Zákonná ochrana postavení zaměstnance jako na prvním místě jmenovaná základní zásada je však v zákoníku práce vyjádřena také samostatně v § 346b až 346d ZP. Převážná část norem z těchto ustanovení je zákazového charakteru; zaměstnavatel nesmí např. ukládat peněžní postihy, nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance, nesmí od zaměstnance v souvislosti s výkonem závislé práce požadovat peněžitou záruku atd.

S účinností od 1. 1. 2014 v návaznosti na nabytí účinnosti nového občanského zákoníku byly základní zásady doplněny v tom směru, že některé výslovně vyjmenované zásady, a to zásada zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních…