č. 2345/2011 Sb. NSS, Daňové řízení: dodatečné daňové přiznání; prekluzivní lhůta
č. 2345/2011 Sb. NSS
Daňové řízení: dodatečné daňové přiznání; prekluzivní lhůta
k § 41 odst. 4 větě první a § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 85/1994 Sb., č. 255/1994 Sb. a č. 323/1996 Sb.*) (v textu jen „daňový řád“)
I. Řízení o dodatečném daňovém přiznání zahájené včasným podáním dodatečného daňového přiznání na daň nižší nebo daňovou ztrátu vyšší oproti poslední známé daňové povinnosti (§ 41 odst. 4 věta první zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, odkazující na prekluzivní lhůtu podle § 47 odst. 1 a odst. 2 věty první téhož zákona) nemůže skončit „automaticky“ uplynutím času bez věcného posouzení dotyčného dodatečného daňového přiznání jen proto, že po jeho zahájení uplyne zmíněná prekluzivní lhůta.
II. I po uplynutí prekluzivní lhůty podle § 47 odst. 1 a odst. 2 věty první zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je správce daně v řádně zahájeném řízení o dodatečném daňovém přiznání oprávněn užít procesních prostředků a postupů podle citovaného zákona k prověření tvrzení daňového subjektu uvedených v přiznání.
(Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2011, čj. 2 Afs 27/2009-61)
Prejudikatura: č. 1438/2008 Sb. NSS a č. 2055/2010 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným LKN proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Dne 30. 6. 2004 podal žalobce prostřednictvím svého daňového poradce řádné přiznání k dani z příjmů právnických osob za období od 5. 5. 2003 do 31. 12. 2003, a to na nulovou daňovou povinnost. Poté dne 13. 8. 2004 podal daňové přiznání za totéž období na daňovou povinnost 541 880 Kč. Dne 7. 7. 2004 byla žalobci doručena finančním úřadem výzva k odstranění pochybností. Následně finanční úřad vydal dne 16. 8. 2004 platební výměr na daň z příjmů právnických osob za sledované období, a to ve výši 541 880 Kč. Dne 31. 12. 2007 podal žalobce nové, tentokrát dodatečné daňové přiznání znějící na daň ve výši 9 920 Kč. Finanční úřad rozhodnutím ze dne 8. 1. 2008 řízení o tomto dodatečném daňovém přiznání zastavil podle § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu s odůvodněním, že lhůta pro vyměření daně z příjmů právnických osob uplynula dne 31.12. 2007.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že důvody pro podání dodatečného daňového přiznání zjistil dne 21. 12. 2007. Dodatečné daňové přiznání bylo podle jeho názoru podáno ve lhůtě upravené v § 47 odst. 1 daňového řádu.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 5. 2008 odvolání zamítl. Měl za to, že lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání ve smyslu § 41 odst. 1 daňového řádu trvala do 31. 1. 2008, ovšem tříletá lhůta pro vyměření daně uplynula dne 31. 12. 2007, takže daň již nebylo možno vyměřit. Žalovaný korigoval právní názor finančního úřadu pouze v tom, že nezastavil řízení podle § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu, nýbrž podle písmene d) téhož odstavce, neboť žalobcovo dodatečné daňové přiznání nebylo nepřípustné, nýbrž o něm již nebylo možno rozhodnout.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové. V ní poukazoval jednak…
