č. 2347/2011 Sb. NSS, Daňové řízení: povolení splátek na zaplacení daňového nedoplatku
č. 2347/2011 Sb. NSS
Daňové řízení: povolení splátek na zaplacení daňového nedoplatku
k § 60 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků*) (v textu jen „daňový řád“)
Nastanou-li zákonem předvídané podmínky pro povolení splátek daně (§ 60 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), musí je správce daně na žádost povolit. Diskreční oprávnění se uplatní až při vlastním rozhodování o konkrétní výši povolených splátek a stanovení splátkového kalendáře; může tedy povolit i splátky vyšší, než daňový subjekt navrhoval.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2011, čj. 2 Afs 88/2010-70)
Prejudikatura: č. 1472/2008 Sb. NSS a č. 2249/2011 Sb. NSS.
Věc: Josef K. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o povolení uhradit daň ve splátkách, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný třemi rozhodnutími ze dne 19. 2. 2010 částečně vyhověl odvolání žalobce, a tedy změnil tři rozhodnutí správce daně (Finančního úřadu v Českých Budějovicích) ze dne 23. 10. 2009 ve věci daně z přidané hodnoty, silniční daně a daně z příjmů fyzických osob.
Rozhodnutím ze dne 29. 6. 2010 zamítl žalovaný podle § 50 odst. 6 daňového řádu odvolání žalobce proti třem rozhodnutím správce daně, kterými byly podle § 60 odst. 1 daňového řádu žalobci povoleny splátky na zaplacení daňového nedoplatku.
Rozsudkem ze dne 18. 11. 2010 zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu proti rozhodnutí žalovaného s odůvodněním, že z § 60 odst. 1 daňového řádu je zřejmé, že se při rozhodování o povolení splátek dlužné daně jedná o rozhodování na základě správního uvážení. Je na správci daně posoudit, zda splátky povolí a v jaké výši.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž zdůraznil, že řízení o povolení splátek daně je řízením návrhovým. Žádost o povolení splátek musí obsahovat, stejně jako každé jiné podání podle § 21 odst. 6 daňového řádu, základní náležitosti, tj. musí z ní být patrno, kdo ji činí, čeho se týká a co se navrhuje. Podání žádosti o povolení splátek v konkrétní vymezené výši neotvírá správci daně prostor pro stanovení splátek v jakékoli výši, a to jen na základě jeho uvážení. Potom by bylo rozhodování finančních orgánů nepředvídatelné a stěžovatel by ani nemusel ve své žádosti výši požadovaných splátek uvádět; zcela by postačilo obecné konstatování, že žádá o povolení splátek. To stěžovatel považuje za absurdní. Správce daně přitom není povinen akceptovat navrženou výši splátek. Je povinen žádost posoudit a buď jí vyhovět (včetně navrhované výše splátek), nebo ji zamítnout. V konkrétním stěžovatelově případě měl správce daně posoudit, zda nepovolení navrhovaných splátek, a tedy následné ukončení podnikatelské činnosti stěžovatele s prakticky nulovým daňovým výtěžkem, povede k lepšímu naplnění cíle daňového řízení než povolení splátek ve výši 10 000 Kč.
Stěžovatel rovněž tvrdil, že správce daně by nebyl v případě důvodnosti podané žádosti o povolení splátek povinen akceptovat například navržené nepřiměřeně nízké splátky, které by odporovaly § 60 odst. 5 a § 2 daňového řádu. Nepřiměřeně nízké splátky by správce daně nemohl povolit, neboť by byly povoleny na…
