č. 2604/2012 Sb. NSS, Daňové řízení: úroky z prodlení vzniklé v průběhu konkursního řízení
č. 2604/2012 Sb. NSS
Daňové řízení: úroky z prodlení vzniklé v průběhu konkursního řízení
k § 40 odst. 1 a 3 a § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2007*) (v textu jen „daňový řád z roku 1992“)
Daňovému subjektu nezaniká povinnost uhradit úroky z prodlení vzniklé v důsledku nezaplacení daňové povinnosti k datu její splatnosti v plné výši po dobu, kdy je v úpadku a s jeho majetkem je výlučně oprávněn disponovat správce konkursní podstaty.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2011, čj. 15 Af 43/2010-29)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 76/2005 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 544/02) a č. 145/2005 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 648/04); č. 52/2007 Sb. NS.
Věc: Josef K. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fyzických osob.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2003, čj. 27 K 1007/99-137, byl na žalobce prohlášen konkurs a jako úpadci mu byla ustanovena správkyně konkursní podstaty. Tato po zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty podala za zdaňovací období roku 2007 daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, ve kterém přiznala daň ve výši 1 296 512 Kč, jež byla vyměřená i splatná ke dni 31. 3. 2008. Jelikož daňová povinnost nebyla na osobním účtu žalobce uhrazena ke dni splatnosti, a to ani přes výzvu Finančního úřadu v Kadani (správce daně) ze dne 26. 5. 2008 k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, správce daně dne 7. 10. 2009 platebním výměrem sdělil žalobci úrok z prodlení na dani z příjmů fyzických osob za uvedené zdaňovací období.
Proti tomuto platebnímu výměru se žalobce odvolal. Žalovaný dospěl k závěru, že neuhrazená daň z příjmů fyzických osob představuje nekonkursní za podstatovou pohledávku, která vznikla po prohlášení konkursu [§ 31 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „konkursní zákon“)**)] a která by měla být správcem konkursní podstaty uhrazena v souladu s konkursním zákonem. Žalovaný rovněž konstatoval, že ani konkursní zákon, ani daňový řád z roku 1992, ani jiná právní norma nestanovuje, že do doby, než je zapodstatová pohledávka uhrazena (v plném rozsahu či poměrně) nevzniká ode dne splatnosti úrok z prodlení (§ 63 daňového řádu z roku 1992). Dále uvedl, že po prohlášení konkursu přechází na správce konkursní podstaty oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které dle zákona přísluší úpadci. Tudíž námitka, že jako úpadce nemohl žalobce nakládat s majetkem patřícím do podstaty, a proto se nemohl dostat do prodlení a nemohl mu vzniknout úrok z prodlení, nemá oporu v zákoně. Žalovaný tedy odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 20. 4. 2010.
Žalobce se žalobou u krajského soudu domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného i výše citovaného platebního výměru. Žalobce tvrdil, že v průběhu konkursního řízení nemohl se svým majetkem disponovat, neboť to příslušelo správkyni konkursní podstaty. Rovněž o zaplacení poměrné části daně z příjmů fyzických osob za rok 2007 nerozhodoval žalobce, nýbrž správkyně konkursní podstaty.
Žalobce měl za to, že správce daně pochybil, pokud při vyměření úroku z prodlení vycházel z doby splatnosti daně určené…
