č. 2789/2013 Sb. NSS, Daň z příjmů: započtení soukromoprávní pohledávky; stanovení daně po prekluzivní lhůtě
č. 2789/2013 Sb. NSS
Daň z příjmů: započtení soukromoprávní pohledávky; stanovení daně po prekluzivní lhůtě
k § 47 a § 59 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 444/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 62/2006 Sb., č. 285/2009 Sb. a č. 304/2009 Sb.*) (v textu jen „daňový řád z roku 1992“)
I. Daň lze platit pouze způsoby výslovně uvedenými v zákoně (§ 59 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Placení daně započtením soukromoprávní pohledávky vůči České republice tak není přípustné.
II. Rozhodnutí o stanovení daně po marném uplynutí prekluzivní lhůty (§ 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je rozhodnutím nezákonným.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2012, čj. 1 Afs 93/2012-39)
Prejudikatura: č. 1542/2008 Sb. NSS, č. 1743/2009 Sb. NSS, č. 1851/2009 Sb. NSS, č. 1906/2009 Sb. NSS, č. 2229/2011 Sb. NSS ač. 2230/2011 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 138/1998 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 229/98), č. 23/1999 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 226/98), č. 145/2005 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 648/04), č. 38/2009 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 1169/07), č. 96/2010 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 1341/08) a č. 2011/2008 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 1611/07).
Věc: Ing. Josef T. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o přeplatek daně z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Teplicích vydal dne 27. 5. 2009 rozhodnutí, kterým podle § 64 odst. 4 daňového řádu z roku 1992 zamítl žádost žalobce o vrácení přeplatku na dani z příjmů fyzických osob z důvodu, že na daňovém účtu žalobce nebyl evidován vratný přeplatek.
Mělo se jednat o přeplatek daně z příjmů fyzických osob za rok 2008 ve výši 11 535 Kč, který však správce daně použil na úhradu části dodatečně vyměřené daně z příjmů fyzických osob za rok 1999 ve výši 707 792 Kč, jež byla stanovena na základě daňové kontroly zahájené v roce 2003 platebním výměrem z roku 2004. Žalobce se domníval, že tento dodatečný platební výměr je nicotný, neboť daň byla doměřena až po uplynutí tříleté prekluzivní lhůty ve smyslu § 47 odst. 1 daňového řádu z roku 1992. Přesto doměřenou daň z opatrnosti zaplatil, a to započtením své pohledávky vůči České republice ve výši 1 043 000 Kč. Tuto svoji pohledávku si žalobce vyčíslil v souvislosti s nálezem Ústavního soudu ze dne 21.6. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 3/2000, č. 231/2000 Sb., jímž byla pro neústavnost zrušena vyhláška č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Žalobce byl totiž vlastníkem obytného domu v ulici Kollárova v Teplicích s byty s regulovaným nájmem a byl přesvědčen, že mu vznikla pohledávka vůči České republice rovnající se vzniklé škodě vyplývající z regulovaného nájemného. O této pohledávce informoval Ministerstvo průmyslu a obchodu s výzvou, aby byla uhrazena nebo odmítnuta, což se v požadované lhůtě nestalo, a proto ji považoval za uznanou. Správci daně žalobce zaslal informaci o započtení své pohledávky vůči České republice proti svému daňovému dluhu vzniklému na základě výše zmíněného dodatečného platebního výměru.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný…
