dnes je 21.11.2024

Input:

č. 2821/2013 Sb. NSS, Daň z příjmů: rezervy na opravu; hmotný majetek

č. 2821/2013 Sb. NSS
Daň z příjmů: rezervy na opravu; hmotný majetek
k § 7 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 545/2005 Sb. (v textu jen „zákon o rezervách“)
k § 26 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Ve zdaňovacím období roku 2006 je možné tvořit rezervu na opravu (§ 7 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 545/2005 Sb.) pouze takového hmotného majetku, který v době nabytí vlastnického práva daňovým subjektem splňoval všechny definiční znaky hmotného majetku dle § 26 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, včetně vstupní ceny přesahující 40 000 Kč. Není rozhodné, zda daňový subjekt tento majetek již dříve užíval z titulu nájmu (finančního leasingu).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2013, čj. 1 Afs 86/2012-27)
Věc: Společnost s ručením omezeným ČESAD Počátky proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobkyně.

Finanční úřad v Pelhřimově (dále jen „správce daně“) provedl v roce 2009 daňovou kontrolu u žalobkyně na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006. Dospěl k závěru, že žalobkyně neoprávněně tvořila rezervy na opravu hmotného majetku - 8 vozidel. Na základě těchto zjištění doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob dodatečným platebním výměrem ze dne 2. 10. 2009. Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2010 povolilo Finanční ředitelství v Brně přezkoumání dodatečného platebního výměru, a to ve vztahu k rezervám na opravu vozidel. Správce daně rozhodnutím ze dne 9. 9. 2010 přezkoumal dodatečný platební výměr a snížil doměřenou daň, neboť uznal oprávněnost rezerv tvořených již od roku 2004 na opravu dvou vozidel. Naopak ve vztahu k dalším šesti vozidlům (čtyři tahače a dva návěsy) nebyla vytvořená rezerva oprávněná. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný neshledal důvodným (pozn.: O odvolání původně rozhodovalo Finanční ředitelství v Brně, které však bylo ke dni 31. 12. 2012 zrušeno zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky. Jeho působnost přešla na Odvolací finanční ředitelství, přičemž dle § 20 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. platí, že jsou-li v rozhodnutích vydaných při správě daní uvedeny územní finanční orgány, zde tedy Finanční ředitelství v Brně, rozumí se jimi orgány finanční správy příslušné dle zákona č. 456/2011 Sb., v tomto případě tedy Odvolací finanční ředitelství), rozhodnutí správce daně však kvůli početní chybě změnil.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou. Krajský soud v Brně žalobu zamítl rozhodnutím ze dne 27. 8. 2012, čj. 30 Af 32/2011-49, neboť dospěl k závěru, že není důvodná. Soud se zaměřil na posouzení otázky, zda lze právní názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 9. 7. 2009, čj. 9 Afs 61/2008-48, aplikovat i na právní stav, jenž byl vytvořen zákonem č. 545/2005 Sb. Dospěl k názoru, že tomu tak není. Ustanovení § 7 zákona o rezervách ve znění zákona č. 545/2005 Sb. vykazuje zásadní odlišnosti, a poskytuje tak racionální důvod pro rozlišení majetku podle způsobu jeho nabytí. Nájemce není nadále oprávněn pokračovat v tvorbě
Nahrávám...
Nahrávám...