č. 320/2004 Sb. NSS, Daňové řízení: přezkoumání daňového rozhodnutí
č. 320/2004 Sb. NSS
Daňové řízení: přezkoumání daňového rozhodnutí
k § 55b odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Bylo-li povoleno přezkoumání daňového rozhodnutí proto, že správce daně nevyzval daňový subjekt k doplnění chybějících náležitostí daňových dokladů (§ 19 odst. 2 zákona ČNR ě. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1994 a 1995), potvrdí správce daně přezkoumávané rozhodnutí (§ 55b odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), jestliže správce daně v rámci přezkoumání tuto výzvu učinil, ale daňový subjekt náležitosti daňových dokladů přes výzvu nedoplnil. Je totiž zřejmé, že daňový subjekt vůbec neumožnil rozhodnutí věcně přezkoumat, a tedy zjistit, zda bylo vůbec nutné rozhodnout jinak.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2004, čj. 5 A 4/2001-43)
Věc: Společnost s ručením omezeným H. v Ch. proti Ministerstvu financí o daň z přidané hodnoty.
U žalobce byla provedena daňová kontrola a na jejím základě vyměřil Finanční úřad v Chrudimi žalobci dodatečně daň z přidané hodnoty ve výši 99 921 Kč. Odvolání žalobce proti platebnímu výměru bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 16. 12. 1997 zamítnuto.
Žalobce se domáhal přezkoumání tohoto rozhodnutí postupem podle § 55b daňového řádu; přezkoumání bylo povoleno, ale rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 17. 8. 1999 byl původní výrok potvrzen. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím Ministerstva financí.
Z odůvodnění:
Proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 17. 8. 1999 o potvrzení původního rozhodnutí žalobce namítá, že finanční ředitelství neodstranilo rozpor s právními předpisy; tím porušilo ustanovení § 55b daňového řádu, neboť původní rozhodnutí mělo zrušit, nahradit jiným nebo změnit. Potvrdit by toto rozhodnutí přitom mohlo pouze tehdy, pokud by podmínky pro jeho přezkoumání nebyly splněny. Splnění podmínek k povolení přezkoumání však bylo podle žalobce prokázáno (žalobce odkazuje na § 19 odst. 2 zákona o DPH). Žalobce dále doplnil, že výzvami k doplnění náležitostí daňových dokladů, které zaslalo Finanční ředitelství v Hradci Králové žalobci po dvou letech po ukončení daňové kontroly, resp. po pěti letech po vystavení daňových dokladů, nemohly být nedostatky daňového řízení napraveny, přičemž dodal, že zdlouhavým postupem a neumožněním doplnění náležitostí daňových dokladů ze strany Finančního ředitelství v Hradci Králové byl žalobce uveden bez vlastního zavinění do důkazní nouze, neboť příslušné subjekty zanikly a jejich statutární zástupci jsou nekontaktní.
Proti rozhodnutí žalovaného pak žalobce namítá, že tímto rozhodnutím nebyly odstraněny výše uvedené vady řízení před Finančním ředitelstvím v Hradci Králové, k čemuž doplnil, že ani v tomto rozhodnutí žalovaného uvedené tvrzení, že byly posouzeny všechny námitky, neodpovídá skutečnosti, a to proto, že se žalovaný nezabýval tím, že doplnění náležitostí daňových dokladů bylo žalobci umožněno až po pěti letech…
