§ 350 ZP Výklad některých pojmů - osamělí a mladiství zaměstnanci

 NahoruOsamělí zaměstnanci

Zákoník práce vznik některých práv, případně stanovení povinnosti zaměstnavatele, garantuje pouze zaměstnancům osamělým. Z toho důvodu § 350 odst. 1 ZP definuje okruh těchto zaměstnanců. Osamělými se rozumějí především neprovdané, ovdovělé nebo rozvedené ženy nebo svobodní, ovdovělí nebo rozvedení muži. Zákoník práce však za osamělé zaměstnance považuje za určitých podmínek i zaměstnance a zaměstnankyně, kteří jsou ženatí či vdané, pokud jsou osamělí z jiných vážných důvodů. Podmínkou v tomto případě ale je, že nežijí s druhem, popřípadě s družkou nebo s partnerem. Jestliže se jedná o vdanou zaměstnankyni nebo ženatého zaměstnance, který se chce z titulu osamělosti domáhat určitých výhod, např. omezení ve výkonu pracovních cest, je na něm, aby svou osamělost zaměstnavateli tvrdil a aby skutečnost, že je osamělý z jiných vážných důvodů, prokázal. Mezi osamělost z jiných vážných důvodů patří např. situace, kdy je druhý z manželů v dlouhodobém výkonu trestu, případně je nezvěstný, nebo jiné situace, kdy se v domácnosti s druhým manželem nezdržuje. Každý případ je však nutné posuzovat podle konkrétních okolností.

Občanský zákoník však ani v současné době nedefinuje, co se rozumí druhem a družkou. Určitým vodítkem v tomto směru je úprava § 22 odst. 1 NOZ, který upravuje osoby blízké. Za ně se považují nejen vyjmenované osoby v příbuzenském vztahu (příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner), ale také jiné osoby v poměru rodinném či obdobném, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se také za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Domácností se pro účely zákoníku práce rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Domácnost není definována příbuzenskými vztahy, ale považuje se za ni trvalé, tj. nikoliv přechodné, hospodářské a fyzické soužití jedné společné domácnosti. Pokud se za osobu blízkou i pro účely zákoníku práce považuje partner, rozumí se tím osoba, která uzavřela se zaměstnancem registrované partnerství podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství.

Prokázání osamělosti má vliv na to, že zaměstnavatel je při vyslání osamělého zaměstnance na pracovní cestu omezen v místě, kam může zaměstnance bez jeho souhlasu vyslat. Obecně platí, že na pracovní cestu může zaměstnavatel zaměstnance vyslat jen na základě dohody s ním. Pro všechny pracovní cesty tuto zásadu upravuje § 42 ZP. U vyjmenovaných zaměstnanců, tj. těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti do věku 8 let, příp. pro osamělé zaměstnance, kteří pečují o dítě do věku 15 let, však platí další ochrana. Tato další ochrana nastupuje i pro případ, že se zaměstnancem je sjednána možnost vysílání na pracovní cesty podle § 42 ZP, zaměstnavatel však musí navíc zajišťovat dodržení dalších podmínek. Osamělou zaměstnankyni nebo osamělého zaměstnance, kteří pečují o dítě, které nedosáhlo věku 15 let, smí zaměstnavatel vyslat na pracovní cestu mimo obvod pracoviště nebo bydliště zaměstnance jen s jeho souhlasem. Zaměstnavatel tedy může zaměstnance vyslat bez jeho souhlasu do obce, v níž zaměstnanec bydlí, anebo do obce, v níž má zaměstnanec pracoviště, k tomu žádný souhlas zaměstnance nepotřebuje. Pokud jej však potřebuje vyslat mimo shora uvedená místa, může tak učinit jen s jejich souhlasem. Souhlas může být dán i ústně, zákoník práce nevyžaduje, aby byl písemný. Za souhlas lze považovat i takovou situaci, kdy zaměstnavatel zaměstnanci nařídí výkon pracovní cesty mimo obvod jeho bydliště či pracoviště a zaměstnanec tuto cestu absolvuje.