č. 3573/2017 Sb. NSS, Zaměstnanost: podnikání rodinného typu
č. 3573/2017 Sb. NSS
Zaměstnanost: podnikání rodinného typu
k § 318 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 362/2007 Sb. a č. 365/2011 Sb.
Pracovněprávní vztahy při podnikání rodinného typu (typicky podnikání, na němž se podílejí druh a družka, rodiče a děti, sourozenci apod.) nejsou až na výslovné zákonné výluky (§ 318 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, u manželů) právem vyloučeny, avšak v oblasti veřejného práva k nim nelze nikoho nutit, a to ani s poukazem na potřebu bránit nelegálnímu zaměstnávání.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, čj. 2 Ads 340/2016-46)
Prejudikatura: č. 3027/2014 Sb. NSS.
Věc: Bui V. H. proti Státnímu úřadu inspekce práce o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Dne 29. 5. 2013 provedl Celní úřad pro Liberecký kraj kontrolu na úseku zaměstnávání cizinců v provozovně vietnamské restaurace v Liberci, ve které kromě žalobce zastihl paní Bui T. H. Dotyčná ani žalobce při kontrole ani následně nepředložili žádný doklad osvědčující uzavření pracovněprávního či jiného vztahu. Do úředního záznamu sepsaného při kontrole žalobce uvedl, že dotyčná je jeho sestřenicí a v restauraci mu pomáhá 3 až 4 dny v týdnu. Tyto skutečnosti byly následně zaznamenány v protokolu o kontrole ze dne 3. 6. 2013, se kterým byl žalobce dne 6. 6. 2013 seznámen. Protože proti skutečnostem v protokole uvedeným žalobce neuplatnil námitky, byla celá věc předána oblastnímu inspektorátu práce, který s žalobcem zahájil správní řízení oznámením ze dne 30. 10. 2013.
Při ústním jednání dne 5. 12. 2013 žalobce potvrdil již dříve sdělené skutečnosti, a to, že paní Bui T. H. mu pomáhala asi od ledna 2013 do dne kontroly 3x v týdnu 1 až 2 hodiny, pokud se žalobce cítil unavený nebo nemocný. Uvedl, že neměl v úmyslu s ní uzavřít nějakou dohodu nebo pracovní smlouvu, její náplní práce bylo čistit a uklízet provozovnu. Sdělil, že dotyčné dával pokyny a kontroloval její práci. Za práci dotyčná nedostávala odměnu. Paní Bui T. H. byla vyslechnuta jako svědkyně, žalobcem uváděné skutečnosti potvrdila. Na základě zjištěných skutečností vydal oblastní inspektorát práce dne 28. 1. 2014 rozhodnutí, kterým shledal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, spočívajícího v umožnění nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti, za což mu uložil pokutu ve výši 250 000 Kč. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutí oblastního inspektorátu potvrdil rozhodnutím ze dne 30. 4. 2014.
Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, o které Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka Liberec rozhodl rozsudkem ze dne 2. 3. 2015, čj. 59 Ad 11/2014-42. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že správní orgány měly pro svá skutková zjištění dostatek podkladů. Námitky nesprávného posouzení správního deliktu umožnění nelegální práce paní Bui T. H. dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti nebyly shledány důvodnými. Krajský soud však dospěl k závěru, že pokuta ve výši 250 000 Kč je protiústavní a může představovat zásah do práva žalobce dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odkázal přitom na nález Ústavního…
