č. 939/2006 Sb. NSS, Daňové řízení: stanovení daně podle pomůcek

Žalobce brojil proti rozhodnutí vydanému dne 20. 10. 2000 Finančním ředitelstvím v Ústí nad Labem, kterým bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru orgánu I. instance (dále jen „správce daně“) na daň z příjmů fyzických osob. Tímto výměrem správce daně stanovil daň za použití pomůcek dle § 31 odst. 5 daňového řádu. Správce daně své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce neprokázal původ nabyté částky ve výši překračující čtyři miliony korun, kterou vložil jakožto budoucí společník do společnosti s ručením omezeným P. (dále jen „společnost R“).

Žalobce při soudním jednání vypověděl, že finanční prostředky pocházely od Ing. N., taktéž budoucího společníka. Předložil kopii dohody o společném podnikání, upravující i způsob vkladu Ing. N. před jeho vstupem do společnosti, a to prostřednictvím vkladu žalobce s následným vyrovnáním. O vkladech neúčtoval, a neuváděl je tedy ani ve svých daňových přiznáních.

Správce daně vydal výměr na základě daňové kontroly, jejíž závěrečnou zprávu projednal se zástupkyní žalobce. Ve zprávě konstatoval správce daně fakt, že žalobce nereagoval na předchozí výzvu k doplnění a dokázání svých tvrzení. Zástupkyně si vyžádala týdenní lhůtu na vyjádření k výsledkům kontroly, nicméně již následující den po projednání vydal správce daně dodatečný platební výměr, a to pouze na základě závěrečné zprávy; zvýšil přitom žalobcem přiznaný základ daně o příjmy ve výši domnělých vkladů do společnosti P. Při jednání u krajského soudu mimo jiné obhajoval svůj postup tím, že dodatečný platební výměr předal žalobci až měsíc po jeho vydání a že právní moc výměru stanovil k datu následujícímu dokonce dva měsíce po vydání.

Krajský soud ale argumenty žalovaného nepřijal, neboť podle § 32 odst. 2 písm. b) daňového řádu je rozhodnutí vydáno dnem, který je na něm uveden. Rovněž úvahu správce daně, na jejímž základě správce daně vydal dodatečný platební výměr podle pomůcek, vyhodnotil soud jako nedostatečnou. Správce daně se totiž zejména nevypořádal s návrhem důkazu (tzn. s dohodou o financování vkladu do společnosti P. panem Ing. N.), přestože se jedná o stěžejní a v podstatě jediný důkaz. Správce daně měl jistě možnost tento důkaz zpochybnit a při dalším zhodnocení k němu nepřihlížet, byl však povinen se s jeho existencí vypořádat a sdělit žalobci, z jakých důvodů jej považuje za nevěrohodný či nepoužitelný. Soud také žalovanému vytkl nesplnění druhé podmínky pro stanovení daně podle pomůcek, tj. nemožnost stanovit daň dokazováním.…