č. 953/2006 Sb. NSS, Daňové řízení: vliv platebního výměru na běh lhůty pro vyměření daně
č. 953/2006 Sb. NSS
Daňové řízení: vliv platebního výměru na běh lhůty pro vyměření daně
k § 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“)
Platebním výměrem se daň vyměřuje, nelze jej tedy považovat za úkon směřující k vyměření daně, který přerušuje běh tříleté lhůty podle § 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2006, čj. 2 Afs 52/2005-94)
Věc: Akciová společnost L. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o posouzení vlivu platebního výměru na běh lhůty pro vyměření daně, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 7. 2004 zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českém Krumlově ze dne 1. 12. 2003, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů za zdaňovací období r. 1997 ve výši 4 101 690 Kč. Žalobu, kterou žalobce proto tomuto rozhodnutí podal, zamítl dne 31. 1. 2005 Krajský soud v Českých Budějovicích.
Žalobce (stěžovatel) rozsudek krajského soudu napadl kasační stížností. Vznesl celkem 18 námitek, z nichž stěžejní jsou námitky běhu lhůty pro vyměření daně a přípustnosti opakované daňové kontroly. Především však stěžovatel namítl, že dodatečný platební výměr ze dne 1. 12. 2003 byl vydán po uplynutí lhůty k vyměření daně, neboť předchozí dodatečný platební výměr ze dne 5. 1. 1999 nelze považovat za úkon přerušující běh lhůty k vyměření daně.
Rozhodující 2. senát Nejvyššího správního soudu při předběžné poradě zjistil, že v rozhodné otázce, na níž závisí, zda je vůbec třeba zkoumat námitky další, se hodlá odchýlit od názoru dosud Nejvyšším správním soudem zastávaného. Jde o otázku vlivu vydání dodatečného platebního výměru na běh lhůty ve smyslu § 47 odst. 2 daňového řádu. Konkrétně se jedná o názor 3. senátu vyslovený v rozsudku ze dne 8. 2. 2005, čj. 2 Afs 16/2004-79*), a o názor 5. senátu vyslovený v rozsudku ze dne 20. 6. 2005, čj. 5 Afs 36/2003-87**), že platební výměr je úkonem směřujícím k vyměření daně, a tudíž přerušujícím běh lhůty k vyměření či doměření daně ve smyslu § 47 odst. 2 daňového řádu. Vzhledem k tomu, že 2. senát nebyl oprávněn sám se od stávajícího právního názoru odchýlit, předložil věc podle § 17 odst. 1 s. ř. s. rozšířenému senátu.
Rozšířený senát posoudil předloženou spornou právní otázku a věc vrátil 2. senátu, který o ní rozhodne v souladu s vysloveným právním názorem.
Z odůvodnění:
Pro posouzení této otázky jsou ze spisu rozhodná následující zjištění:
Jedná se o daňovou povinnost za zdaňovací období roku 1997. Stěžovatel předložil dne 29. 6. 1998 finančnímu úřadu daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 1997, v němž vykázal nulovou daňovou povinnost. Kontrola (první) byla provedena v r. 1998, dodatečným platebním výměrem ze dne 5. 1. 1999 bylo na dani doměřeno 0 Kč; doručen daňovému subjektu byl dne 8. 1. 1999. Podle úředního záznamu ze dne 26. 11. 2001 byla zahájena kontrola daně z příjmů právnických osob za rok 1997, 1998, 1999, 2000, a pak je ve spise založen až protokol ze dne 12. 11. 2002 konstatující předložení smluv o…
