Benefit v podobě možnosti používat služební automobil i
k soukromým účelům je zcela atypickým, a to z toho důvodu, že zaměstnanci
vzniká nepeněžní příjem, který se zdaňuje daní z příjmů ze závislé činnosti a
rovněž vstupuje do vyměřovacího základu pro odvod zdravotního i sociálního
pojištění. I přesto patří z pohledu zaměstnance k těm nejlepším benefitům.
NahoruPracovněprávní úprava
Zákoník práce problematiku poskytnutí automobilu pro
soukromé potřeby zaměstnance neřeší. Závisí tedy na rozhodnutí zaměstnavatele,
zda takto zaměstnanci umožní vozidlo používat. Pokud zaměstnavatel umožní
zaměstnanci použití vozidla i pro soukromé účely, mělo by to být na základě
dvoustranného aktu (např. smlouvy se zaměstnancem), kde budou přesně
vymezeny podmínky (např. začátek, konec či případné přerušení tohoto režimu
po dobu dovolených, dlouhodobých oprav vozidla apod.), neboť to je zásadní pro
dodaňování příjmu u zaměstnance.
NahoruBenefit zaměstnance pohledem daně z příjmů
Jak už bylo řečeno, poskytnutí služebního automobilu i
pro soukromé potřeby zaměstnance generuje nepeněžní příjem, který je nutné na
straně zaměstnance zdanit. Tento nepeněžní příjem však má speciální
ocenění, upravené v
§ 6 odst. 6 ZDP. Postupuje se podle
následujících pravidel:
za nepeněžní příjem se považuje částka ve výši 1 % vstupní
ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla,
pokud je vozidlo v pronájmu, vychází se ze vstupní ceny
vozidla u původního vlastníka, a to i v případě, že dojde k následné koupi
vozidla (v případě finančního pronájmu s následnou koupí),
není-li ve vstupní ceně zahrnuta daň z přidané hodnoty (protože
si zaměstnavatel nebo vlastník vozidla pronajatého zaměstnavateli uplatnil
odpočet DPH), vychází se pro účely nepeněžního příjmu z částky včetně
DPH,
pokud by takto vypočtený nepeněžní příjem byl v daném měsíci
nižší než 1 000 Kč, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 000
Kč.
K uvedenému postupu při stanovení nepeněžního příjmu
zaměstnance doplňme, že zmiňovanou vstupní cenou vozidla se rozumí speciální
určení ceny vymezené v
§ 29 odst. 1 ZDP, které - ač
vychází z účetního ocenění (pořizovací cena, náklady s pořízením související
apod.) - zohledňuje i určitá daňová specifika (např. technické zhodnocení
provedené v prvním roce používání apod.).
NahoruZdravotní a sociální pojištění
Jelikož jde o nepeněžní příjem zaměstnance, který není
od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozen, je třeba z takového příjmu
odvést jak sociální, tak zdravotní pojištění. Do vyměřovacího základu
pro odvod pojistného tento příjem vstupuje ve stejné výši (speciálně určené
podle
§ 6 odst. 6 ZDP, viz předchozí)
jako pro účely zdanění.
NahoruPohled zaměstnavatele
Pro zaměstnavatele jsou veškeré náklady spojené s
provozem automobilu využívaného zaměstnancem k soukromým i služebním účelům
daňově účinnými. To znamená mj. celý (nezkrácený) daňový odpis, náklady
na opravy a údržbu, pojištění vozidla apod. Toto plyne i z názoru MF
publikovaného v pokynu GFŘ D-6, bod 27 z k
§ 24 odst. 2 ZDP.
V tomto vyjádření správce je zároveň uvedeno, že
výdaje (náklady) za pohonné hmoty jsou daňovým výdajem pouze při použití
vozidla pro služební účely. To však neplatí zcela. Proč? Zaměstnavatel se totiž
může se zaměstnancem dohodnout nebo může stanovit interním předpisem, že bude
hradit i pohonné hmoty projeté soukromě. Za tohoto předpokladu pak lze u
zaměstnavatele obhájit daňovou uznatelnost podle
§ 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP,
tedy jako náklad na realizaci práva zaměstnance. Přirozeně je nutné dodat, že
pokud by zaměstnavatel uhradil za zaměstnance pohonné hmoty ujeté soukromě,
vznikne zaměstnanci další zdanitelný příjem, z něhož by se rovněž muselo odvést
i pojistné. Proto se v naprosté většině případů pohonné hmoty projeté soukromě
přeúčtovávají zaměstnanci (způsob určení může být komplikovaný, je vhodné ho
vymezit přesně směrnicí).
Pokud je vozidlo z převážné míry používáno pro
služební účely, asi zaměstnavateli příliš nevadí jeho občasné použití k
soukromým účelům, i když se tím automobil přirozeně také opotřebovává.
Důležitou je související uznatelnost nákladů pro zaměstnavatele.
Přesto je třeba říci, že zaměstnavatel má v souvislosti
s tímto benefitem ještě další náklady, např. v podobě povinného odvodu
pojistného (které hradí sám za sebe) z nepeněžního příjmu zaměstnance. Další
nepříjemnost pak zaměstnavatel musí řešit v souvislosti s odpočtem DPH na
vstupu (je-li plátcem DPH). Použití vozidla pro soukromé účely zaměstnance se
považuje za použití…