č. 1018/2007 Sb. NSS, Daň z převodu nemovitostí: předmět daně
č. 1018/2007 Sb. NSS
Daň z převodu nemovitostí: předmět daně
k § 118, § 119 a § 120 občanského zákoníku
k § 9 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí k § 26 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Vymezil-li stěžovatel technologické vybavení čerpací stanice pohonných hmot jako „Soupis hmotného investičního majetku“, určil tak pouze účetní a daňový režim těchto věcí, ale nemohl právně vymezit jejich charakter, tzn. zda se jedná o věc movitou, nemovitou, věc hlavní, součást věci nebo její příslušenství (§ 26 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Takové vymezení nezávisí na vůli subjektu, ale je nutno je posuzovat ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13- 12. 2004, čj. 5 Afs 130/2004-62)
Prejudikatura: srov. též č. 93/2004 Sb. NSS.
Věc: Akciová společnost R. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný dne 26. 2. 2002 zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 6. 11. 2001, kterým byla žalobci vyměřena daň z převodu nemovitostí ve výši 850 000 Kč. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 11. 2. 2004 zamítl.
Proti rozsudku brojil žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž namítl, že krajský soud, stejně jako žalovaný, se vůbec nezabýval ustanovením § 119 občanského zákoníku. Definice nemovitosti tam uvedená vylučuje závěr, k němuž dospěl žalovaný a poté i soud, totiž že volně položená nádrž, stojany, počítače a vysavač jsou nemovitostmi. Soud opřel svůj závěr výlučně o § 120 občanského zákoníku, jeho použití je přitom jednostranné a založené na nepřípustném extenzivním výkladu tohoto ustanovení. Podle stěžovatele definice věci hlavní a součásti věci nevylučuje, aby součástí věci hlavní - nemovitosti byla věc movitá. Definice součásti věci vychází ze dvou kritérií: prvním je vzájemná sounáležitost věci hlavní a její součásti a druhým je míra jejich oddělitelnosti, aniž by došlo k poškození jak věci hlavní, tak součásti. Míra oddělitelnosti je přitom dána potřebou stavebních prací nutných k oddělení věci hlavní a součásti. Právě toto kritérium není v daném případě naplněno, neboť míra oddělitelnosti při demontáži a výměně technologií je téměř nulová, neboť ve velmi krátkém čase, bez potřeby stavebních prací a pouze montážními zásahy může dojít k oddělení věci, aniž by došlo k jakémukoli poškození jak věci hlavní, tak její součásti.
Soud I. stupně správně dovodil, že hlavní funkcí objektu čerpací stanice pohonných hmot je čerpání pohonných hmot; nakonec ale nesprávně uzavřel, že věcí hlavní je právě nádrž na pohonné hmoty, čerpací stojany a počítače tvořící řídící systém. Ostatní součásti čerpací stanice jako kiosek, zastřešení apod. mají pouze doplňkovou funkci, a jsou tedy součástmi uvedených věcí hlavních.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti tvrdil, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. O charakteru tohoto „oddělení“ přitom zákon nic nestanoví; lze…
