č. 1597/2008 Sb. NSS, Daň z příjmů právnických osob: úroky z prodlení
č. 1597/2008 Sb. NSS
Daň z příjmů právnických osob: úroky z prodlení
k § 23 odst. 10, § 24 odst. 2 písm. zi) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2001
k opatření federálního ministerstva financí č. V/20 100/1992, kterým se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro podnikatele, ve znění účinném od 1. 1. 2001*)
Pro účely stanovení základu daně se obecně vychází z účetnictví daňového subjektu, nestanoví-li zvláštní předpis nebo zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jinak. Daňová účinnost úroku z prodlení je obecně omezena § 24 odst. 2 písm. zi) citovaného zákona, který nerozlišuje mezi úroky z prodlení a úroky z prodlení podle smlouvy o úvěru, přičemž rozdílný způsob jejich účetního zachycení nemůže mít na časový okamžik jejich daňové uznatelnosti žádný vliv.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2008, čj. 9 Afs 193/2007-46)
Věc: Akciová společnost CAS Moravia proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Přerově vydal dne 14. 3. 2005 dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001, jímž snížil daňovou ztrátu o částku 3 177 826 Kč. Finanční ředitelství v Ostravě zamítlo dne 8. 11. 2005 odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji zamítl. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že ustanovení § 24 odst. 2 písm. zi) zákona o daních z příjmů stanoví daňovou uznatelnost úroků z prodlení až v okamžiku jejich zaplacení pro všechny případy bez výjimky, tzn. i pro případy úroků z prodlení dle smlouvy o úvěru. Text uvedeného ustanovení je dle názoru soudu zcela jasný a nepřipouští jiný výklad. Dále konstatoval, že existuje-li mezi postupy účtování a zákonnou úpravou zjevný rozpor, pak pro účely účtování samotného platí postupy účtování, pro účely stanovení základu daně pak platí daňové předpisy, bez ohledu na postupy účtování. Pokud zákonodárce změnou zákonného textu způsobí, byť nechtěně, i obsahovou změnu zákonných ustanovení, je nutno tuto změnu respektovat. Historický výklad s ohledem na výslovné znění zákona neobstojí.
Žalobce (stěžovatel) proti rozsudku brojil kasační stížností, v níž namítl, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se aplikace ustanovení § 24 odst. 2 písm. zi) zákona o daních z příjmů. Podle názoru stěžovatele je z důvodu absence zákonné definice „úroky z prodlení“ v zákoně o daních z příjmů nutno vycházet z definic uvedených v účetních předpisech, na které odkazuje ustanovení § 23 odst. 2 zákona o daních z příjmů. Účetní předpisy dle stěžovatele rozlišují mezi „úroky z prodlení z běžných obchodních vztahů“, které se účtují na účet č. 544, a „úroky z úvěrů“, které se účtují na účet č. 562, kam se obecně účtují platební povinnosti vůči bankám z titulu úroků. Novela zákona o daních z příjmů, s účinností od 1. 1. 2001, pouze upravila daňový režim ve vazbě na změnu účetních předpisů, tedy ponechala původní režim zdanění, nevtělila do zákona vlastní definici úroků, přičemž změna se týkala pouze účtu č. 544. Mezi historickým výkladem a zákonným…
