č. 1749/2009 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: hodnocení důkazů; výjimečné postavení v rámci azylově relevantní skupiny; pronásledování
č. 1749/2009 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: hodnocení důkazů; výjimečné postavení v rámci azylově relevantní skupiny; pronásledování
k § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu)
k čl. 4 odst. 5 směrnice Rady 2004/83/ES o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (v textu též „kvalifikační směrnice“)
I. Pokud nelze určité tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu doložit, ale ani vyvrátit listinnými či jinými důkazy a žadatel splní podmínky uvedené v čl. 4 odst. 5 směrnice Rady 2004/83/ES, správní orgán je povinen z takového tvrzení vycházet.
II. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu zastává v rámci azylově relevantní skupiny významné postavení, je správní orgán povinen k této skutečnosti přihlédnout a zaměřit se na to, zdali u takového žadatele neexistuje zvýšená pravděpodobnost pronásledování (oproti řadovým členům dané skupiny) právě z důvodu jeho významného postavení ve skupině.
III. Pro naplnění podmínky souvislosti pronásledování s důvody pronásledování není třeba, aby rasa, pohlaví, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické názory žadatele či pohlaví (§ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) byly „výlučnou“ příčinou pronásledování; postačí, pokud jde o příčinu „rozhodující“.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70)
Prejudikatura: srov. č. 1095/2007 Sb. NSS; rozsudek ESLP ze dne 5. 7. 2005, Said proti Nizozemí, stížnost č. 2345/02, ECHR 2005-IV*).
Věc: Nurlan S. (Kazachstán) proti Ministerstvu vnitra o neudělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobce.
Dne 24. 4. 2006 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany (dříve žádost o azyl). Žalobce žil v Kazachstánu. Tvrdil, že praktikuje tzv. čistý islám a zemi opustil z náboženských důvodů. Tento důvod podpořil mj. tvrzeními: (1) v Kazachstánu měl opakovaně v letech 1998 - 2004 problémy s příslušníky policie a Výboru pro národní bezpečnost (KNB) kvůli svému náboženskému vyznání a poté, co se stal imámem, byl nucen k registraci své náboženské skupiny vyznávající tzv. čistý islám; (2) v roce 2004 byl s dalšími spoluvěřícími zadržen a posléze vyslýchán; (3) v prosinci roku 2004 se kvůli svým problémům odstěhoval do jiného města, ale posléze se vrátil; (4) v roce 2005 mu státní prokurátor poslal dopis, ve kterém mu pohrozil, že bude potrestán, pokud nepřestane praktikovat tzv. čistý islám; (5) v roce 2006 byl odveden na policii a zbit, přičemž byl policisty označen za „wahhábistu“. Žalobce se rovněž obával podstrčení drog ze strany policie a následného odsouzení k mnohaletému trestu odnětí svobody.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 8. 2007 nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12 až § 14b zákona o azylu. Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud rozsudkem ze dne 4. 3. 2008 žalobu…
