č. 1871/2009 Sb. NSS, Daň z příjmů: rezerva na opravu hmotného majetku
č. 1871/2009 Sb. NSS
Daň z příjmů: rezerva na opravu hmotného majetku
k § 24 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1994
k § 7 zákona ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1994
Ustanovení § 24 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve spojení s § 7 zákona ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách, nevylučuje, aby daňový subjekt vytvářel rezervy na opravu hmotného majetku i pro odstranění závad způsobených zhotovitelem na novostavbě.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2007, čj. 2 Afs 5/2006-96)
Věc: Ing. Petr Z. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad pro Prahu 5 dodatečným platebním výměrem ze dne 25. 2. 2002 doměřil žalobci na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1994 částku ve výši 3 559 136 Kč.
Uvedené rozhodnutí správce daně napadl žalobce odvoláním, kterému žalovaný dne 17. 5. 2004 částečně vyhověl a částku doměřené daně změnil na 2 889 048 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí především konstatoval, že předmětná stavba byla zaevidována jako hmotný majetek, a výdaje na jeho opravu, odpisy a úroky z investičního úvěru uhrazené v roce 1994 proto představovaly výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle § 24 zákona č. 586/1992 Sb. Vletech 1993 - 1995 uplatnil žalobce do daňových výdajů celkem částku 10 200 000 Kč, deklarovanou jako rezervu na opravu hmotného majetku. Z této částky čerpal v roce 1997 a 1998 pouze 157 774 Kč, zbývající část nebyla čerpána. Žalovaný vycházel z toho, že § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb. odkazuje ohledně vymezení rezervy na opravu hmotného majetku na zákon č. 593/1992 Sb. (§ 7). V daném případě však postup žalobce naplňoval znaky § 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále též „daňový řád“, „d. ř.“), protože prostředky deklarované jako tvorba rezervy na opravu hmotného majetku představují ve skutečnosti prostředky na odstranění závad a nedodělků. Zákonná úprava však neumožňuje uplatňovat jako daňový výdaj prostředky určené na úhradu nesplněných povinností zhotovitele díla. Sporná částka 5 100 000 Kč proto nebyla uznána jako daňový výdaj.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze dne 18. 10. 2005 zamítl. Při výkladu pojmu „oprava“ vycházel z čl. 7 odst. 2 písm. f) přílohy č. 2 k opatření FMF čj. V/20 100/1992, podle něhož se jedná o činnost, kterou se odstraňuje částečné fyzické opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Rezervy tvořené pro jiný účel proto nejsou ve smyslu § 24 zákona č. 586/1992 Sb. daňovým výdajem a právním důvodem pro tvorbu rezervy na opravu hmotného majetku není ani oprava závad, které vznikly nebo se projevily v důsledku špatné technologie stavby, technologické nekázně dodavatele anebo v důsledku vad použitých materiálů u stavby nové v rámci záruční lhůty. V případě žalobce se zcela nesporně jedná o odstranění závad a nedodělků stavby nové, za které nese…
