č. 1891/2009 Sb. NSS, Daň z převodu nemovitostí: k úplatnosti převodu
č. 1891/2009 Sb. NSS
Daň z převodu nemovitostí: k úplatnosti převodu
k § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1997
Rozhodujícím kritériem pro aplikaci § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, je nepochybně poskytnutí úplaty, za níž je třeba považovat veškerá finanční plnění dohodnutá mezi převodcem a nabyvatelem sjednaná ke dni převodu vlastnického práva k nemovitosti, jakož i veškerá protiplnění, která nemusí být nutně vyjádřena v penězích, nicméně znamenají hospodářský prospěch či přírůstek.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2007, čj. 1 Afs 10/2007-49)
Prejudikatura: srov. č. 816/2006 Sb. NSS, č. 979/2006 Sb. NSS a č. 995/2006 Sb. NSS; nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/08*).
Věc: CÍL, stavební bytové družstvo ve Šlapanicích, proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný dne 24. 10. 2003 změnil rozhodnutí Finančního úřadu v Ivančicích ze dne 1. 7. 2003 tak, že původně vyměřenou daň ve výši 581 165 Kč snížil na částku 575 135 Kč.
O žalobě proti tomuto rozhodnutí rozhodl Krajský soud v Brně již dříve rozsudkem ze dne 2. 9. 2004 tak, že vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí jemu předcházejícího. Tento rozsudek napadl žalovaný kasační stížností, na základě které Nejvyšší správní soud dne 13. 7. 2005 tento rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se neztotožnil s právním názorem, týkajícím se nicotnosti napadených rozhodnutí.
Krajský soud proto poté, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a žalobu dne 6. 9. 2006 zamítl. Podstata žalobních námitek spočívala v tvrzení, že žalovaný porušil § 9 zákona č. 357/1992 Sb., neboť nemovitosti nebyly převedeny kupní smlouvou ani darováním; jednalo se o nepojmenovaný kontrakt, kterým byl majetek bezúplatně převeden na předem určeného nabyvatele. Soud uzavřel, že převod smlouvou určených nemovitostí je nutno považovat za úplatný, a to přesto, že předmětem smlouvy není úprava kupní ceny. Podstatné je, že došlo k převodu vlastnictví k nemovitostem (o čemž není sporu), a současně byla poskytnuta převádějícímu (žalobci) určitá protihodnota; tou bylo převzetí povinnosti splácení úvěru na pořízení těchto nemovitostí nabyvatelem.
Žalobce (stěžovatel) napadl tento rozsudek krajského soudu kasační stížností, ve které zejména poukázal na nesprávný závěr soudu spočívající v tom, že by se v daném případě jednalo o úplatný převod nemovitosti, který by podléhal dani. Zdůraznil, že hodnota převáděných nemovitostí nebyla převodci hrazena, neboť výstavba převáděných objektů nebyla prováděna z prostředků převodce a nabyvatel převzal veškeré závazky a povinnosti vyplývající z dosud nesplaceného úvěru. Úvěr poskytnutý bankou stěžovateli, jehož povinnost splácení byla převedena na nabyvatele, však stěžovatel ve skutečnosti nesplácel, neboť tuto povinnost měli uživatelé jednotlivých bytových jednotek formou splátek anuity, která byla…