č. 1892/2009 Sb. NSS, Daň z převodu nemovitostí: převod nemovitosti ve společném jmění manželů; osoba poplatníka
č. 1892/2009 Sb. NSS
Daň z převodu nemovitostí: převod nemovitosti ve společném jmění manželů; osoba poplatníka
k § 8, § 9 a § 10 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2002
I. Ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, neupravuje rozdělení majetku, který náleží do společného jmění manželů, ani nevymezuje velikosti jednotlivých podílů manželů ve společném jmění za jeho trvání; pouze určuje způsob stanovení základu daně při převodu takového majetku (zde nemovitost náležející do společného jmění manželů). Aplikace § 8 odst. 2 tohoto zákona nemá charakter protiústavního zásahu do majetkové a dispoziční sféry stěžovatele.
II. Skutečnost, že se žalobce uzavřením kupní smlouvy dostal do postavení poplatníka daně, tedy postavení nevýhodnějšího oproti jiným subjektům, kterým byla nemovitost např. vyvlastněna (zde je poplatníkem nabyvatel), nelze považovat za nerovnost. Nelze totiž odhlédnout od toho, že na rozdíl od těchto jiných subjektů měl žalobce výhodu ve výši ceny, kterou si svobodně bez omezení mohl sjednat [§ 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí], což v případě již zmiňovaného vyvlastnění, popř. jiného převodu, na základě úředního rozhodnutí zákon neumožňuje [ § 10 odst. 1 písm. b) téhož zákona]. Stanovil-li zákonodárce břemeno daňové povinnosti pro odlišné skutkové případy odlišně, je takový postup v daném případě zcela ospravedlnitelný a nelze v něm spatřovat výraz nerovnosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2007, čj. 5 Afs 107/2006-75)
Věc: Ing. Michael B. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce prodal společně s manželkou Ing. Jiřinou B. akciové společnosti Dopravní podnik hlavního města Prahy nemovitost za dohodnutou kupní cenu 7 000 000 Kč. Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni 22. 5. 2002.
Územní finanční orgán následně vyměřil žalobci na dani z převodu nemovitostí částku 175 000 Kč; stejnou částku vyměřil i vůči jeho manželce.
Odvolání žalobce proto platebnímu výměru žalovaný zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 16. 9. 2005 zamítl.
Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které zejména namítal, že byl v podstatě donucen nemovitost prodat, nechtěl-li čekat až na vyvlastnění nemovitosti v souvislosti s výstavbou tramvajové trati Barrandov, proti které mimo jiné od počátku protestoval. V případě takto nedobrovolné změny vlastníka má být poplatníkem daně z převodu nemovitostí kupující. Jakožto vlastník nemohl přistoupit za žádných podmínek dobrovolně k uzavření kupní smlouvy a ke změně vlastnického práva došlo na základě úředního rozhodnutí. Svoboda vůle stěžovatele byla omezena na minimum, prakticky se jednalo o vyvlastnění. Předchozí právní úprava navíc ukládala povinnost uhradit daň kupujícímu.…