č. 2035/2010 Sb. NSS, Daňové řízení: stálá provozovna
č. 2035/2010 Sb. NSS
Daňové řízení: stálá provozovna
Právo Evropské unie: volný pohyb služeb
k § 33 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 237/2004 Sb., č. 62/2006 Sb. a č. 214/2006 Sb. (v textu jen „daňový řád“, „d. ř.“)
k čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 100/2003 Sb. m. s.)
k čl. 10 a čl. 49 Smlouvy o založení Evropského společenství*)
Pokud daňový nerezident nesplnil svoji zákonnou povinnost podle § 33 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neoznámil správci daně vznik stálé provozovny, zaregistruje ho správce daně podle § 33 odst. 14 citovaného zákona z úřední povinnosti. Tímto postupem není porušen čl. 10 a čl. 49 Smlouvy o ES (zákaz omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství).
Pojem „stálá provozovna“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 100/2003 Sb. m. s.) není totožný s pojmem sídlo. Stálá provozovna je místem na území České republiky, v němž vykonává svoji činnost daňový nerezident, a lze jej chápat rovněž jako kritérium určující způsob zdanění příjmů určité osoby dvěma členskými státy Evropského společenství.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2009, čj. 57 Ca 48/2008-38)
Věc: Andrej L. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z příjmů.
Finanční úřad vydal dne 10. 9. 2007 osvědčení o registraci podle § 33 odst. 13 a 14 d. ř., s tím, že je žalobce od 10. 9. 2007 zaregistrován u správce daně Finančního úřadu v Chebu. Osvědčení zdůvodnil tím, že žalobce od ledna 2005 do září 2005 poskytoval služby na území České republiky, proto mu zde vznikla stálá provozovna podle čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (dále jen „Smlouva o zamezení dvojímu zdanění“). Protože nesplnil svoji povinnost podle § 33 odst. 3 d. ř. a neoznámil správci daně do 30 dnů zřízení stálé provozovny a její umístění na území České republiky, zaregistroval jej správce daně z úřední povinnosti podle § 33 odst. 14 d. ř.
Proti osvědčení o registraci se žalobce odvolal. V odvolání namítal, že svoji podnikatelskou činnost ukončil k 31. 12. 2005 tím, že vykázal základ daně ve výši nula. Vzhledem ke zrušení živnostenského oprávnění na základě své žádosti od 1. 1. 2006 nemůže jako živnostník vykonávat žádnou podnikatelskou činnost, a to ani v České republice, proto navrhoval zrušit daňovou registraci, protože nemá v České republice žádné zdanitelné příjmy, bezúčelně by musel podávat nulová daňová přiznání, což zřejmě není účelem daňové registrace. Poukazoval na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (dále jen „směrnice 2006/123/ES“). Dovolával se také rozporu mezi čl. 5 Smlouvy o zamezení dvojímu zdanění a čl. 10 a 49 Smlouvy o založení Evropského společenství.
Podle čl. 10 Ústavy České republiky (a podle čl. 7 Ústavy Slovenské…
