č. 2797/2013 Sb. NSS, Volba prezidenta republiky: aktivní legitimace navrhovatele
č. 2797/2013 Sb. NSS
Volba prezidenta republiky: aktivní legitimace navrhovatele
k čl. 56 odst. 5 Ústavy ve znění ústavního zákona č. 71/2012 Sb.
k § 26 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)
k § 89 odst. 1 písm. c) a odst. 4 soudního řádu správního, ve znění zákona č. 275/2012 Sb.
I. Z ústavních a zákonných norem, ani z logiky věci neplyne, že by osoba navrhující a navržená nemohla být identická, pokud jsou pro obě role splněny všechny zákonné podmínky. Sebenominace (nominace sebe sama na funkci prezidenta republiky) je tedy přípustná (čl. 56 odst. 5 Ústavy).
II. I kandidát na funkci prezidenta republiky, který neuspěl v registračním řízení u Ministerstva vnitra, ale má současně pochybnosti o správnosti registrace jiného kandidáta, je aktivně legitimován podat k soudu návrh na zrušení registrace „konkurenčního“ kandidáta [§ 89 odst. 1 písm. c) a odst. 4 s. ř. s.].
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2012, čj. Vol 7/2012-69)
Věc: Ing. Jiří Kesner proti Ministerstvu vnitra, za účasti 1) JUDr. Jiřího Dienstbiera, 2) Ing. Jana Fischera, 3) Taťány Fischerové, 4) prof. JUDr. Vladimíra Franze, 5) MUDr. Zuzany Roithové, 6) Karla Schwarzenberga, 7) MUDr. Přemysla Sobotky a 8) Ing. Miloše Zemana, o návrh na zrušení registrace kandidátů na funkci prezidenta republiky.
Návrhem ze dne 28. 11. 2012 se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí odpůrce o registraci osmi výše uvedených kandidátů na funkci prezidenta republiky. Ve svém návrhu navrhovatel napadal především registraci kandidátů s parlamentní podporou a tvrdil, že dle zveřejňovaných informací byli někteří kandidáti navrhováni jak všemi svými podporujícími poslanci, tak i senátory. Navrhovatel měl za to, že nelze smísit v rámci nominací navrhující poslance a senátory. Dále namítal, že v nominacích také nebylo přihlédnuto k zánikům mandátů poslanců nebo senátorů, a to v souvislosti se vznikem namíchání navrhujících poslanců nebo senátorů s navrhujícím občanem, což zákon nepřipouští. V této souvislosti rovněž namítal, že nelze připustit pluralitu prohlášení kandidáta v rámci jejich případného opravování.
Druhá větev námitek navrhovatele vůči provedeným registracím spočívala v argumentaci, že pro kontrolu prezidentských petic a dalších formálních náležitostí se má uplatnit režim obecného petičního zákona, tedy zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Tyto námitky dále specifikoval ve vztahu k shromažďování podpisů pod petici (§ 4 citovaného zákona) a k podání a vyřízení petice (§ 5 téhož zákona). Navrhovatel konkrétně namítal, že „velice důležitou součástí podpisového archu je uvedení jména, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jména, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru v této věci zastupovat, což zákon vyžaduje v § 54 odst. 2 za středníkem. Je to vlastně proto, aby byl každý arch identifikovatelný a propojitelný s konkrétní jednou peticí a nemohlo docházet k používání jednoho archu v různých peticích. Občan by měl taky vědět nejen to, co podepisuje, ale taky komu to podepisuje. Některé archy to neobsahují, a proto nejsou…
