č. 3124/2014 Sb. NSS, Daň z přidané hodnoty: nárok na odpočet DPH
č. 3124/2014 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: nárok na odpočet DPH
k § 125 až § 131 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád*)
I. Registrační povinnost (§ 125 až § 131 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) je otázkou pouze evidenční, nikoliv rozhodující pro plnění povinností a uplatnění práv plátce.
II. Nepřiznání nároku na odpočet DPH je výjimkou ze základní zásady, kterou tento nárok představuje, proto nepřiznání nároku na odpočet odběrateli nelze opírat toliko o zjištění, že dodavatel nebyl plátcem registrovaným.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2014, čj. 8 Afs 59/2013-33)
Prejudikatura: rozsudky Soudního dvora ze dne 12. 1. 2006, Optigen a další (C-354/03, C-355/03 a C-484/03, Sb. rozh., s. I-483), ze dne 6. 7. 2006, Kittel a další (C-439/04 a C-440/04, Sb. rozh., s. I-6161), ze dne 22. 12. 2010, Dankowski (C-438/09, Sb. rozh., s. I-14009) a ze dne 21. 6. 2012, Mahagében a Dávid (C-80/11 a C-142/1).
Věc: Robert D. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce v řádném daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období II., III. a IV. čtvrtletí 2005, leden, březen, duben, květen, listopad, prosinec 2006, únor 2007 a duben až červen 2007, uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) z přijatých zdanitelných plnění (nakoupený materiál a pomocné práce ve stavebnictví), který prokazoval daňovými doklady vystavenými dodavatelem Karlem K.
Finanční úřad v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi (dále jen správce daně) po ukončení daňové kontroly dodatečnými platebními výměry ze dne 5. 8. 2008 doměřil žalobci DPH za uvedená zdaňovací období ve výši 41 223 Kč, 55 576 Kč, 74 985 Kč, 3 193 Kč, 8 740 Kč, 23 245 Kč, 14 950 Kč, 40 485 Kč, 42 503 Kč, 4 035 Kč, 17 860 Kč, 28 055 Kč a 40 717 Kč. Důvodem doměření daně bylo zjištění, že dodavatel uvedený na daňových dokladech předložených žalobcem nebyl v době vystavení dokladů (poskytnutí služeb) plátcem DPH, neboť mu byla místně příslušným správcem daně s účinností k 15.1. 2001 zrušena registrace k DPH. Nárok na odpočet byl proto podle správce daně uplatněn v rozporu s § 72 a § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, protože plnění nebyla poskytnuta plátcem.
Odvolání žalobce podaná proti uvedeným dodatečným výměrům žalovaný [zde ještě Finanční ředitelství v Praze, které bylo s účinností od 1. 1. 2013 dle § 19 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, zrušeno a jeho právním nástupcem se ve smyslu § 7 písm. a) citovaného zákona ve spojení s § 69 s. ř. s. stalo Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, s nímž bylo v řízení pokračováno] zamítl rozhodnutími ze dne 4. 2. 2009.
Žalobu podanou proti rozhodnutím žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 6. 2013, čj. 7 Ca 102/2009-40, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž tvrdil (stejně jako namítal v žalobě), že s uvedeným dodavatelem spolupracoval dlouhodobě. Namítal, že závěr o nesplnění podmínek nároku na odpočet správce daně učinil i poté, co po provedených kontrolách prověřil, že k přijímání zdanitelného plnění stěžovatelem od…
