č. 3595/2017 Sb. NSS, Pobyt cizinců: správní vyhoštění; právo na soukromý a rodinný život; překážky podání žádosti o pobytové oprávnění
č. 3595/2017 Sb. NSS
Pobyt cizinců: správní vyhoštění; právo na soukromý a rodinný život; překážky podání žádosti o pobytové oprávnění
k § 119a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 161/2006 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Nelegální pobyt cizince vyvolaný faktickou nemožností podání žádosti o pobytové oprávnění za účelem sloučení rodiny (zde v důsledku nemožnosti registrace termínu pro podání žádosti v systému Visapoint) je třeba v řízení o správním vyhoštění hodnotit velmi mírně, a to nejen z hlediska ukládané délky zákazu vstupu, ale především při posuzování samotné potřeby uložení správního vyhoštění, např. v rámci hodnocení dopadů takového rozhodnutí na soukromý nebo rodinný život cizince ve smyslu § 119a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2017, čj. 3 Azs 237/2016-37)
Prejudikatura: č. 2420/2011 Sb. NSS, č. 3278/2015 Sb. NSS a č. 3513/2017 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 218/2008 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 26/07); rozsudky Soudního dvora ze dne 10. 4. 1984, Von Colson a Kamann proti Land Nordrhein-Westfalen (C-14/83, Recueil, s. 1891), ze dne 27. 6. 2006, Parlament proti Radě (C-540/03, Sb. rozh., s I-5769) a ze dne 6. 12. 2012, O. a S. (C-356/11); rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku (stížnost č. 46410/99, ECHR 2006-XII), rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku (stížnost č. 50435/99, ECHR 2006-I) a ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku (stížnost č. 55597/09).
Věc: Pham N. B. proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie o správní vyhoštění, o kasační stížnosti žalované.
Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2016 uložila Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, (dále jen „krajské ředitelství“) žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 a § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců správní vyhoštění; dobu, po kterou jí nelze umožnit vstup na území stanovilo krajské ředitelství v délce 1 roku. Počátek doby, po kterou žalobkyni nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, stanovilo krajské ředitelství podle § 118 odst. 1 citovaného zákona od okamžiku, kdy pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Současně byla žalobkyni stanovena doba k vycestování dle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, a to do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí. Podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců krajské ředitelství současně rozhodlo, že se na žalobkyni nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 téhož zákona. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 15. 8. 2016.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze, který je rozsudkem ze dne 30. 9. 2016, čj. 1 A 68/2016-25, jako nezákonné zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský…
