č. 3636/2017 Sb. NSS, Daňové řízení: podmínky prominutí penále
č. 3636/2017 Sb. NSS
Daňové řízení: podmínky prominutí penále
k § 259c odst. 2 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění zákona č. 267/2014 Sb.
I. Pro účely splnění podmínky § 259c odst. 2 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (závažné porušení daňových nebo účetních právních předpisů jako překážka prominutí daně nebo příslušenství daně), se nebere v úvahu jednání, jež je skutkovým a právním základem uložení penále, o jehož prominutí daňový subjekt žádá, nýbrž pouze jiná jeho daňově a účetně relevantní jednání v době tří let před vydáním rozhodnutí o žádosti o prominutí penále.
II. V rámci správního uvážení správce daně může přihlédnout k povaze porušení daňových nebo účetních právních předpisů, jež je skutkovým a právním základem penále, o jehož prominutí daňový subjekt žádá, a s ohledem na povahu, intenzitu či jiné okolnosti tohoto porušení penále neprominout i přesto, že z pohledu podmínky podle § 259c odst. 2 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (závažné porušení daňových nebo účetních právních předpisů jako překážka prominutí daně nebo příslušenství daně), by toto porušení bylo irelevantní.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2017, čj. 2 Afs 62/2017-37)
Prejudikatura: č. 215/2004 Sb. NSS, č. 1778/2009 Sb. NSS, č. 3201/2015 Sb. NSS a č. 3348/2016 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 142/07 Sb. ÚS (sp zn. I. ÚS 643/06).
Věc: Společnost s ručením omezeným ACE Trade proti Celnímu úřadu pro Pardubický kraj o prominutí penále, o kasační stížnosti žalobkyně.
Rozsudkem ze dne 9. 2. 2017, čj. 52 Af 32/2016-99, Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2016, jímž byla podle § 259a a za použití § 259c daňového řádu zamítnuta její žádost o prominutí penále.
Krajský soud nejprve odkázal na dikci § 2 odst. 5, § 259a odst. 1 až 4, a § 259c odst. 1 až 3 daňového řádu. Následně konstatoval, že institut prominutí daně a jejího příslušenství (tzv. promíjení daňových dluhů) byl vždy vnímán jako určitá „milost“ ze strany státu, jako výjimečné osvobození konkrétního případu od daňové povinnosti. Prominutí daně, respektive penále jakožto jejího příslušenství, tedy vychází ze správního uvážení správního orgánu, kterým je v posuzované věci žalovaný. Krajský soud přitom zdůraznil, že limity diskrečního oprávnění správního orgánu vyplývají z právní normy, která správní uvážení zakotvuje, může si je však vymezit i správní orgán sám svou předchozí rozhodovací činností. Soud je pak oprávněn přezkoumat správní uvážení pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem a na podkladě dostatečně zjištěného skutkového stavu.
V posuzovaném případě krajský soud shledal, že žalovaný při svém rozhodování vycházel jak z příslušných ustanovení daňového řádu upravujících možnost prominutí daně a jejího příslušenství, tak z vnitřního pokynu Generálního ředitelství cel č. 10/2015 (dále jen „pokyn č. 10/2015“). Krajský soud v tomto kontextu uvedl, že zmíněný pokyn č. 10/2015 byl vydán za účelem…
