č. 4091/2020 Sb. NSS, Správní trestání: promlčecí doba; stanovení výše pokuty procentní sazbou
č. 4091/2020 Sb. NSS
Správní trestání: promlčecí doba; stanovení výše pokuty procentní sazbou
k § 30 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (v textu jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“)
Délka promlčecí doby u těch přestupků, kde zvláštní zákon nestanoví horní sazbu pokuty ve výši 100 000 Kč, ale pouze způsob výpočtu pokuty (např. procentem z předem nejasné částky), činí jeden rok [§ 30 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2020, čj. 10 Afs 72/2020-76)
Prejudikatura: č. 4047/2020 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 75/2002 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 611/01), č. 110/2007 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 192/05), č. 54/2020 Sb., č. 325/2020 Sb.
Věc: I. V. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Tento rozsudek řeší doposud Nejvyšším správním soudem nerozhodnutou otázku, totiž jaká je délka promlčecí doby u těch přestupků, kde zvláštní zákon nestanoví horní sazbu pokuty ve výši 100 000 Kč, ale pouze způsob výpočtu pokuty (např. procentem z nějaké předem nejasné částky). Nejvyšší správní soud dospěl z dále uvedených důvodů k závěru, že se v takových případech uplatní promlčecí lhůta kratší, a to jednoletá [§ 30 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky].
Žalobkyně se podle rozhodnutí Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 11. 8. 2017 a rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2017 dopustila správního deliktu podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, neboť v účetním období 2014 neúčtovala řádně o všech účetních případech, dle směrné účtové osnovy a v souladu s účetními metodami tak, aby byl spolehlivě určen obsah účetních případů a účetních záznamů v souvislosti s účtováním nákladů; nedoložila řádně provedené inventarizace zásob, majetku a závazků, stavy oprávek a položek odpisů tohoto majetku; nevedla hlavní knihu v předepsaném rozsahu apod. Podle § 37a odst. 1 písm. c) ve spojení s § 37a odst. 3 písm. b) zákona o účetnictví jí daňové orgány vyměřily pokutu ve výši 100 000 Kč.
Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni. Krajský soud původně její žalobě vyhověl, a to z důvodu neurčitosti obsahu výroku správního rozhodnutí. Tento závěr krajského soudu však Nejvyšší správní soud označil v prvém rozsudku v této věci (ze dne 15. 8. 2019, čj. 10 Afs 145/2019-57) za nesprávný. Skutková věta ve výroku rozhodnutí o správním deliktu byla dostatečná. Proto Nejvyšší správní soud první rozsudek krajského soudu zrušil a vyzval ho, aby projednal též další žalobní body (ke kterým se Nejvyšší správní soud nijak nevyjádřil).
Krajský soud druhým rozsudkem v této věci ze dne 12. 11. 2019, čj. 57 Af 5/2018-116, tentokráte žalobu zamítl. Vyjádřil se ke všem žalobním bodům. Dovodil, že odpovědnost za správní delikt v této věci nezanikla (část V.A. napadeného rozsudku), převzal právní názor Nejvyššího správního soudu z rozsudku čj. 10 Afs 145/2019-57 o dostatečné určitosti výroku správního rozhodnutí (část V.B.) a zabýval se též dalšími hmotněprávními a procesními otázkami nynější věci (část V.C. až…
