č. 4427/2023 Sb. NSS, Daň z přidané hodnoty: nespolehlivý plátce; rozhodování ve věcech „trestního obvinění“; posuzování porušení povinností plátce daně
č. 4427/2023 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: nespolehlivý plátce; rozhodování ve věcech „trestního obvinění“; posuzování porušení povinností plátce daně
k § 106a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (v textu jen „zákon o DPH“)
k čl. 6 a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; v textu jen „Úmluva“)
k čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; v textu jen „Protokol č. 7 k Úmluvě“)
I. Rozhodnutí, že plátce daně z přidané hodnoty je nespolehlivým plátcem (§ 106a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), není rozhodováním ve věcech „trestního obvinění“, spojeným se zárukami spravedlivého procesu a zákazem trestu bez zákona podle čl. 6 a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), resp. zákazem nebýt stíhán a potrestán dvakrát za stejný „trestný čin“ (čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě).
II. Správce daně nesmí používat § 106a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, paušálně a obecně, ale naopak musí posoudit každý případ individuálně se zřetelem ke všem jeho specifikům. Jednotlivé porušení povinností plátce daně z přidané hodnoty je třeba posuzovat zejména s ohledem na osobu plátce, dosavadní zkušenosti správce daně s tímto plátcem a s ohledem na to, jakou míru rizika pro veřejné rozpočty porušení dané povinnosti představuje.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2022, čj. 10 Afs 513/2021-48)
Prejudikatura: č. 605/2005 Sb. NSS, č. 1383/2007 Sb. NSS a č. 3073/2014 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 22/2012 Sb., č. 81/2018 Sb. a č. 274/2022 Sb.; rozsudky velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 7. 2001, Ferrazzini proti Itálii (stížnost č. 44759/98), ze dne 23. 11. 2006, Jussila proti Finsku (stížnost č. 73053/01), ze dne 15. 11. 2016, A a B proti Norsku (stížnosti č. 24130/11 a 29758/11), ze dne 6. 11. 2018, Ramos Nunes de Carvalho e Sá proti Portugalsku (stížnosti č. 55391/13, č. 57728/13 a č. 70401/13) a ze dne 3. 11. 2022, Vegotex International S.A. proti Belgii (stížnost č. 49812/09) a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 6. 1976, Engel a ostatní proti Nizozemsku (stížnost č. 5100/71 a další), ze dne 30. 6. 2020, Saquetti Iglesias proti Španělsku (stížnost č. 50514/13) a ze dne 4. 10. 2022, De Legé proti Nizozemsku (stížnost č. 58342/15).
Věc: M. B. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o označení za nespolehlivého plátce daně z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
Případ přinesl především důležitou otázku, jakou povahu má rozhodnutí o nespolehlivém plátci daně z přidané hodnoty, konkrétně zda jde o rozhodnutí trestní povahy ve smyslu záruk Úmluvy. Nejvyšší správní soud dále posoudil možnost daňové správy sjednotit praxi správců daně vnitřní metodikou při výkladu neurčité normy obsažené v § 106a odst. 1 zákona o DPH, a konečně posoudil zákonnost rozhodnutí správce daně v této individuální kauze. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že správce daně nesmí používat § 106a odst. 1 zákona o DPH paušálně a obecně, ale naopak…
