č. 89/2004 Sb. NSS, Daňové řízení: nepřípustné podání
č. 89/2004 Sb. NSS
Daňové řízení: nepřípustné podání
Vrácení daně z přidané hodnoty: podmínka materiální vzájemnosti
k § 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 208/1997 Sb. a zákona č. 17/2000 Sb.
k § 27 odst. 1 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“)
I. Zahraniční osobě, která dle § 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, uplatnila nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, lze daň vrátit pouze tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky zákonem stanovené, tj. uplatnila-li zahraniční osoba nárok na vrácení daně pouze za vybrané druhy zboží a služeb nakoupené v České republice a současně je-li splněn princip vzájemnosti. Není-li některá z podmínek naplněna, je třeba žádost zahraniční osoby o vrácení daně zamítnout. Nelze postupovat podle § 27 odst. 1 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a řízení zastavit s poukazem na nepřípustnost takové žádosti.
II. Požadavek vzájemnosti vyplývající z § 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, je naplněn pouze tehdy, jestliže stát, ve kterém podniká a má sídlo nebo bydliště osoba uplatňující nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, českým subjektům daň v obdobných případech skutečně vrací. Nestačí, je-li možnost uplatnit nárok na vrácení daně z přidané hodnoty na základě principu vzájemnosti zakotvena v právních předpisech obou dotčených států, ale je zapotřebí, aby oba státy podnikatelům se sídlem v druhé zemi daň v obdobných případech také skutečně vracely.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2003, čj. 28 Ca 161/2002-37)
Věc: Obchodní společnost P se sídlem v H. (Spolková republika Německo) proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o vrácení daně z přidané hodnoty.
Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 27. 12. 2001 zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 1, jímž bylo podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu zastaveno řízení ve věci žádosti o vrácení daně zahraničním osobám podle § 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též „zákon o dani z přidané hodnoty“), za 4. čtvrtletí roku 2000 v celkové výši 269 340, 11 Kč.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně předně namítala, že správní orgány obou stupňů nepostupovaly v souladu s právem, když na žádost žalobkyně o vrácení DPH aplikovaly institut zastavení řízení podle § 27 daňového řádu. Zastavení řízení je dle názoru žalobkyně ryze procesním institutem, který lze aplikovat pouze za předpokladu, že podání daňového subjektu je ze zákona nepřípustné, tj. nelze je vůbec učinit. Žalobkyně se přitom řídila zákonem o dani z přidané hodnoty, všechny podmínky stanovené tímto zákonem splnila současně s předložením žádosti, a správce daně proto nebyl oprávněn označit její podání za nepřípustné. Žalobkyně dále namítla, že žalovaný nesprávně posoudil skutkový stav věci a porušil tím § 45d zákona o dani z přidané hodnoty i § 2 odst. 1 daňového řádu. V této souvislosti uvedla, že jedním ze zákonných předpokladů pro vrácení daně zahraničním osobám dle ustanovení § 45d zák. o dani z…
