Charakteristika oddlužení a přehled zásadních změn jeho právní úpravy

9.1

Charakteristika oddlužení a přehled zásadních změn jeho právní úpravy

Mgr. Ivana Mlejnková

Vedle konkursu, který představuje tradiční univerzální ("likvidační") způsob řešení úpadku všech dlužníků (viz část Charakteristika konkursu), a vedle reorganizace jakožto sanačního způsobu řešení úpadku podnikatelů majících podnik (viz část Charakteristika reorganizace), představuje oddlužení sanační způsob řešení úpadku či hrozícího úpadku, který může (na rozdíl od reorganizace) navrhnout výhradně sám dlužník. Jeho úprava je obsažena v § 389 až § 418 IZ (část druhá, hlava V). Pro návrh na povolení oddlužení je zavedena povinnost podat jej na předepsaném formuláři, který má usnadnit řádné sestavení návrhu tak, aby obsahoval všechny potřebné náležitosti.

Podstata oddlužení (na rozdíl od konkursu) spočívá jak v omezení rozsahu postiženého majetku dlužníka, jež odpovídá konkrétní formě (způsobu) oddlužení, tak především v tom, že oddlužení je zásadně určeno k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (jen ve vztahu k nim se posuzují i podmínky následného splnění oddlužení) a že dlužník při skončení – splnění - oddlužení, v němž řádně plnil všechny své povinnosti vyplývající ze schváleného způsobu oddlužení, může být rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém zůstaly neuspokojeny, a je osvobozen i od placení pohledávek nepřihlášených anebo ohledně kterých nastal následek, že se k nim v insolvenčním řízení nepřihlíží. Jinak řečeno, jde o způsob řešení úpadku, který může v konečném výsledku - při zdárném průběhu celého oddlužení - vést k tomu, že insolvenční soud přizná dlužníkovi osvobození od placení zbytku dluhů, čímž se tato část dlužníkových závazků ocitne v režimu tzv. naturální obligace (závazku existujícího, avšak nevymožitelného). Možnost oddlužit se – dosáhnout osvobození od zbytku dluhů – má poskytnout "druhou šanci" především dlužníkovi fyzické osobě, která by jinak byla "odsouzena" k celoživotnímu splácení dluhů. Má předcházet tomu, aby se dlužník začal pohybovat v zóně stínového hospodářství, přijímal práci načerno a ocitl se mezi sociálně vyloučenými osobami, jež jsou ekonomicky nesoběstačné a závislé na sociální pomoci státu.

Oddlužení může být provedeno jen zákonem předepsanými způsoby – formami (viz níže), a v případě manželů může být provedeno pro oba společně v rámci jejich jediného společného řízení (viz níže).

Při splnění zákonných podmínek stanovených pro povolení oddlužení nemohou věřitelé dlužníka zabránit tomu, aby mu tento způsob řešení jeho úpadku (spojený s osvobozením od zbytku dluhů v něm neuspokojených) byl insolvenčním soudem povolen. Jinak řečeno, je-li dlužníkův návrh na povolení oddlužení řádný a včasný a současně jsou splněny zákonné podmínky přípustnosti oddlužení, dlužník tento způsob řešení svého úpadku prosadí (dosáhne povolení oddlužení a jeho následného schválení) i proti vůli svých věřitelů. V jejich pravomoci je ale zásadně rozhodnutí, jakým způsobem bude oddlužení provedeno. O tom rozhodují po povolení oddlužení nezajištění věřitelé hlasováním provedeným zákonem předepsaným způsobem (korespondenčním hlasováním nebo osobně na schůzi věřitelů), aniž by byli vázáni tím, jaký způsob oddlužení navrhl sám dlužník (nebo insolvenční správce). Výsledek hlasování o způsobu oddlužení je insolvenční soud povinen respektovat, a proto nevyjde-li najevo jiný důvod nepřípustnosti oddlužení, soud je ve formě, o níž nezajištění věřitelé rozhodli (zajištění věřitelé se tohoto hlasování účastnit nemohou). Teprve pokud se nezajištění věřitelé na způsobu oddlužení neusnesou, rozhodne o něm insolvenční soud.

ZÁSADNÍ ZMĚNY PRÁVNÍ ÚPRAVY ODDLUŽENÍ

Právní úprava oddlužení doznala významných změn zejména

• s účinností od 1. 1. 2014 prostřednictvím novely IZ provedené zákonem č. 294/2013 Sb. ( tzv. revizní novely)

• s účinností od 1. 7. 2017 prostřednictvím novely IZ provedené zákonem č. 64/2017 Sb. (tzv. akreditační novely), jež pro oddlužení zavedla některé i systémové změny,

• s účinností od 1. 6. 2019 prostřednictvím novely IZ provedené zákonem č. 31/2019 (tzv. oddlužovací novely), jež zavedla pro oddlužení zásadní koncepční změny;

  1. tato novela se ovšem (podle svého přechodného ustanovení) užije jen v těch insolvenčních řízeních, v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka od data účinnosti této novely, tj. od 1.6.2019; to znamená, že bylo-li rozhodnuto o úpadku dlužníka do uvedeného data, v řízení se pokračuje podle právní úpravy účinné 31.5.2019.

Dlužno dodat, že dne 24.4.2020 vstoupil v účinnost tzv. lex COVID (zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu), který mimo jiné zavedl řadu zvláštních (vesměs dočasných) opatření ve vztahu k insolvenčnímu právu, jež souvisejí s přijatými mimořádnými opatřeními při epidemii COVID-19, mezi nimi též několik zvláštních opatření pro oddlužení plněním splátkového kalendáře realizovaná v právním režimu platném do 31.5.2019 (tedy v režimu před novelou IZ provedenou s účinností od 1.6.2019). Současně zavedl i trvalou změnu v subjektivní přípustnosti oddlužení fyzických osob tím, že jejich případné dluhy z podnikání již zásadně nepřekážejí vstupu do oddlužení.

Společné oddlužení manželů

V režimu původní právní úpravy mohli dlužníci-manželé podat návrh na povolení oddlužení pouze samostatně (ve své vlastní insolvenční věci), a pokud bylo zjištěno, že jejich majetek a závazky patří do společného jmění manželů, byly jejich insolvenční věci spojeny ke společnému řízení s tím, že pak mohli oba manželé (při úspěšném završení jejich společného oddlužení) dosáhnout osvobození od placení zbytku všech jejich dluhů (tedy i těch náležejících do jejich společného jmění manželů a jejich dluhů výlučných). S účinností od 1. 1. 2014 je zaveden institut společného oddlužení manželů (§ 394a IZ – viz část Společné oddlužení manželů), při jehož použití se na veškerý majetek těchto dlužníků pro účely jejich oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pohlíží jako na majetek ve společném jmění manželů a oba dlužníci jsou považováni za dlužníka jediného s postavením nerozlučných společníků (od 1. 7. 2017 již nikoliv jen po dobu trvání účinků oddlužení, ale po celé insolvenční řízení, tedy i pro případný konkurs vedený namísto navrženého oddlužení) a je pro ně vedena jedna insolvenční věc.

Subjektivní přípustnost oddlužení

Důsledek neúspěchu návrhu na oddlužení

K postupným změnám došlo také v primárním předurčení, které osoby (dlužníci) se mohou o řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením ucházet (podat návrh na povolení oddlužení), tedy ve vymezení subjektivní přípustnosti oddlužení dle § 389 IZ [část 9.2.1 pasáž A)].

Podle úpravy IZ účinné do 31. 12. 2013 bylo oddlužení přípustné jen u těch právnických a fyzických osob, které nebyly podnikateli a neměly podnikatelské dluhy; takové dluhy z předchozího podnikání za určitých výjimečných okolností (podle závěrů soudní judikatury) nepředstavovaly překážku vstupu do oddlužení (zejména pokud byly v porovnání s ostatními nepodnikatelskými dluhy marginální, anebo jejich věřitelé s oddlužením souhlasili).

Změny provedené s účinností od 1. 1. 2014 pak nastavily subjektivní přípustnost oddlužení nově tak, že tento způsob řešení úpadku je přípustný u dlužníků, kteří:

• jsou právnickou osobou – nepodnikatelem, anebo

• jsou fyzickou osobou, ať již nepodnikatelem, nebo podnikatelem,

a přitom

• nemají žádné (nezajištěné) dluhy pocházející z podnikání, ledaže jde o pohledávky, které zůstaly neuspokojeny po skončení předchozího insolvenčního řízení dlužníka, ve kterém byl jeho úpadek řešen konkursem zrušeným po splnění rozvrhového usnesení nebo pro nedostatek majetku, anebo věřitelé těchto pohledávek s řešením dlužníkova úpadku oddlužením souhlasí.

Do 30. 6. 2017 přitom jakýkoliv neúspěch návrhu na povolení oddlužení (ať již spočíval v odmítnutí návrhu pro subjektivní nepřípustnost oddlužení, pro vady či opožděnost návrhu, anebo spočíval v zamítnutí návrhu, či v další fázi došlo k neschválení oddlužení nebo zrušení schváleného oddlužení) vždy nezvratně vedl k řešení dlužníkova úpadku konkursem. Prostřednictvím konkursu ovšem dlužník nemůže dosáhnout sanačního efektu (osvobození od zbytku neuspokojených dluhů).

Tento režim subjektivní přípustnosti oddlužení nastolený od 1. 1. 2014 pak byl s účinností od 1. 7. 2017 významně modifikován z hlediska oprávnění dlužníků s podnikatelskými dluhy domáhat se oddlužení. Spočívají zejména v tom, že ze strany věřitelů dlužníkových podnikatelských závazků jejich nesouhlas s oddlužením může být relevantní již jen v případě, že příslušnou podnikatelskou pohledávku do dlužníkova insolvenčního řízení přihlásí, a pokud ovšem takový svůj nesouhlas – a to náležitě odůvodněný – nesdělí soudu nejpozději s přihláškou takové pohledávky, založí vůči sobě fikci, že s dlužníkovým oddlužením souhlasí (jakýkoliv jejich pozdější nesouhlas je irelevantní).

Současně došlo ke změně i potud, že neúspěch návrhu na povolení oddlužení, či neschválení povoleného oddlužení nebo zrušení schváleného oddlužení, již nevede nezvratně ke konkursu dlužníka; pokud nemá dostatečný majetek odůvodňující pokračování jeho insolvenčního řízení konkursem ani nezajistí jeho náklady příslušnou zálohou a nebude se konkursu výslovně dožadovat, místo prohlášení konkursu dojde k zastavení dlužníkova insolvenčního řízení.

Uvedené změny celkově započaly žádoucí posun ke zprůchodnění oddlužení pro dlužníky s podnikatelskými dluhy. Režim nastavený od roku 2014 (projevený v publikovaném rozhodnutí R 49/2016) většinu takových (převážně drobných) podnikatelů z oddlužení vylučoval a vedl je do konkursu, který jejich úpadkovou situaci neřešil, a naopak jen zbytečně prohluboval jejich zadlužení. Pak nebyl pro takové dlužníky dost dobře využitelný ten efekt konkursu, že jejich dosavadní podnikatelské dluhy neuspokojené v proběhnuvším konkursu (ukončeném rozvrhem nebo pro nedostatek majetku) přestaly být překážkou pro jejich případný další pokus o oddlužení, když jejich celková situace se v mezidobí (konkursem) nejspíš jen zhoršila. Přitom drtivá většina fyzických osob s podnikatelskými dluhy nemá podnik, takže je u nich vyloučen i druhý sanační způsob řešení jejich úpadku – reorganizací. U řady živnostníků s menšími podnikatelskými dluhy tak bylo fakticky znemožněno dosáhnout celospolečensky žádoucího cíle, který má oddlužení skýtat, totiž jejich ekonomického restartu s obnovením existenční soběstačnosti a koupěschopnosti. V unijních zahraničních úpadkových úpravách se přitom dluhy z podnikání za překážku pro vstup do oddlužení zásadně…