6.8.3
Chyby zjišťované zdravotní pojišťovnou u zaměstnavatele
Ing. Antonín Daněk
Právem zdravotní pojišťovny, daným ustanovením § 22 odst. 3 ZPVZP, je možnost provádět u plátců kontroly placení pojistného a plnění souvisejících zákonných povinností. Je pravdou, že pouze fyzickou kontrolou dokladů lze relevantně zjistit, zda plátce postupuje v souladu s platnou právní úpravou. Nicméně již praktickým výkonem úřední činnosti lze mnohé chyby odhalit. Proto je tato kapitola zaměřena na analýzu nejčastěji se vyskytujících nedostatků u zaměstnavatele.
Nesprávně stanovený vyměřovací základ
K nesprávnému stanovení vyměřovacího základu dochází nejčastěji proto, že zaměstnanec neoznámí (nebo opožděně oznámí) zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny. Pokud taková situace nastane, pak zaměstnavatel postupně musí:
-
za účelem zastavení běhu penále urychleně doplatit dlužné pojistné správné zdravotní pojišťovně,
-
přihlásit a odhlásit zaměstnance u dotčených zdravotních pojišťoven,
-
požádat o vrácení přeplatku na pojistném se zdůvodněním,
-
podat opravné Přehledy – oběma zdravotním pojišťovnám.
Lze očekávat, že zdravotní pojišťovna, které platby nebyly odváděny a dlužné pojistné tak bylo uhrazeno až dodatečně, dříve či později vyměří penále (ostatně je to její povinností). Zaměstnavatel může o prominutí takového penále požádat. V podané žádosti lze jako vhodný argument uvést, že pojistné bylo zaplaceno do systému veřejného zdravotního pojištění, byť nesprávné zdravotní pojišťovně. Ani takový argument však není pro rozhodování zdravotní pojišťovny nikterak zavazujícím, případné prominutí penále (nebo jeho části) můžeme také chápat jako akt její dobré vůle.
Dluh na pojistném může vzniknout i tehdy, pokud zaměstnavatel nezahrne do vyměřovacího základu plnění podléhající odvodu pojistného, což jsou například nadlimitní náhrady, třeba u cestovních výdajů.
Neprovedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu
Je všeobecně známo, že ve zdravotním pojištění musí být u zaměstnance dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ tehdy, pokud pro zaměstnanou osobu (a jejího zaměstnavatele jako plátce pojistného) tato povinnost platí. V tomto směru představují výjimku pouze osoby nebo situace, taxativním výčtem vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 ZPVZP, kdy se například jedná o osoby, za které je současně plátcem pojistného i stát. Z dikce zákona také vyplývá, že zákonné minimum musí být dodrženo i tehdy, pokud má zaměstnanec současně více zaměstnání.
Neodhlášení zaměstnance pracujícího na dohodu, když příjem poklesne pod potřebnou částku
Pokud zaměstnavatel zaměstnává osoby na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a zúčtovaný příjem poklesne v daném kalendářním měsíci u dohody o pracovní činnosti pod částku 4 000 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, pak musí být taková osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena, i když se může třeba jednat o "státního pojištěnce". Připomínám, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.
Pokud zaměstnavatel toto odhlášení neprovede, pak jednak porušuje zákon (osoba není v takovém měsíci zaměstnancem, proto musí být odhlášena), jednak může způsobit administrativní problém i samotnému pojištěnci, který v důsledku takového neodhlášení bude mít řešen pojistný vztah, tedy pojištění u zdravotní pojišťovny, pouze však fiktivně, nikoli reálně. A pokud při dodatečném odhlášení nebude mít v daném měsíci ani jeden den zaměstnání nebo podnikání nebo nebude evidován v některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát, bude se muset zpětně přihlásit jako osoba bez zdanitelných příjmů včetně souvisejícího nároku zdravotní pojišťovny na penále.
Neoznámení vzniku (zániku) nároku na platbu pojistného státem
Velmi důležitou povinností zaměstnavatele nebo pojištěnce je oznámit zdravotní pojišťovně vznik (zánik) nároku na platbu pojistného státem. Pokud zdravotní pojišťovna nemá informaci o tom, že se za osobu stal plátcem pojistného stát, pak nemůže pravidelně každý měsíc inkasovat od státního rozpočtu za tuto osobu příslušné pojistné. Tímto chybným postupem tak zdravotní pojišťovna nenávratně přichází o finanční zdroje, na které má zákonný nárok (tyto prostředky nelze nárokovat zpětně), čímž jí vzniká reálná finanční újma.
Vznik nebo zánik nároku na platbu pojistného státem se oznamuje zdravotní pojišťovně prostřednictvím:
