Ing. Daniela Lampová
V roce 2014 došlo k zásadní změně v majetkových daních, daň dědická formálně přestala existovat, avšak o příjmy z dědění majetku byl rozšířen ZDP a tyto příjmy nyní podléhají dani z příjmů.
Problematika dědění je podrobně upravena zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ), v části třetí a hlavě III zákona.
Do ZDP byl zaveden nový termín, a to bezúplatný příjem, který zahrnuje jak příjmy nabyté z titulu darování či dědění, tak i jiné příjmy nabyté bez poskytnutí protiplnění. Děděný majetek, u kterého dochází k bezúplatnému převodu vlastnictví na jiný subjekt, je tedy zdaňován spolu s ostatními příjmy fyzických a právnických osob daní z příjmů.
NahoruZákladní pojmy
Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.
Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.
Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.
Děděním se rozumí nabývání dědictví smrtí zůstavitele.
Zůstavitelem označujeme fyzickou osobu, jejíž majetek je předmětem dědění.
Nabytím dědictví přecházejí majetková práva a zároveň zdůrazněme také povinnosti na jiné osoby, které jsou dědici majetku.
Majetek lze dědit:
-
ze zákona,
-
ze závěti,
-
ze zákona i ze závěti,
-
smlouvou.
Závěť je odvolatelný projev vůle, ve kterém je zakotven jednostranný právní úkon zůstavitele, jímž je projev vůle uspořádat svůj majetek v případě své smrti daným způsobem. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána.
Dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníkovi nebo dědici podmínku, doložit čas anebo uložit odkazovníkovi nebo dědici příkaz.
Odkazovník není dědicem.
Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá.
Řízení o dědictví je procesní jednání, které zahajuje soud buď na základě oznámení orgánu státní správy pověřeného vedením matriky o úmrtí určité osoby, nebo i bez návrhu v případě, že se soud jakýmkoliv jiným způsobem dověděl, že někdo zemřel či byl prohlášen za mrtvého.
Projednání dědictví je ukončeno usnesením soudu. Toto usnesení již nelze po nabytí právní moci napadnout odvoláním. Den nabytí právní moci se vyznačuje na listině usnesení.
NahoruPoplatník
Poplatníkem je dědic, který nabyl majetek pravomocným rozhodnutím, jímž bylo skončeno dědické řízení. Nezáleží na tom, zda bylo dědictví nabyto závětí, ze zákona nebo z obou těchto důvodů.
Dědicem může být jak fyzická, tak i právnická osoba, která nabyla dědictví nebo jeho část v důsledku smrti občana. Právnická osoba však může dědit pouze ze závěti.
Úprava dědění ze zákona obsažená v §§ 1633 až 1641 NOZ stanovuje posloupnost dědění a rozděluje dědice do skupin.
NahoruPředmět daně
Dani z příjmů podléhá nabytí majetku děděním na základě soupisu pozůstalosti, jehož účelem je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Majetkem se rozumějí aktiva, která mají povahu movitou či nemovitou.
Konkrétně – movitým majetkem jsou třeba movité věci osobní a domácí potřeby fyzických osob, osobní automobily, motocykly a jiné dopravní prostředky, obrazy, sochy a jiné umělecké předměty, šperky, výrobní zařízení a stroje, cenné papíry, peněžní prostředky v české nebo v zahraniční měně, vklady na účtech u bank, majetková práva (práva autorská, nároky vyplývající z průmyslového i jiného duševního vlastnictví, např. vynálezy, patenty, licence), pohledávky, transformační podíly a jiný movitý majetek.
K pohledávkám kromě vkladů peněžních prostředků v různých formách umístěných v peněžních ústavech a jiných finančních institucích patří také pohledávky zůstavitele k fyzickým a právnickým osobám, které vznikly z právních úkonů formou smluv nebo jiných instrumentů závazkových vztahů.
K určitým věcem může patřit i jejich příslušenství, což jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.
Příslušenstvím pohledávky jsou např. úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
Definice nemovité věci je zakotvena v § 498 NOZ. Za nemovité věci jsou považovány pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon.
Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Povrchová stavba se tedy prohlašuje za součást pozemku.
Konkrétně lze za nemovitý majetek považovat například rodinné a obytné domy, byty a nebytové prostory, chaty a jiné stavby pro individuální rekreaci, garáže, stavby pro zemědělskou výrobu, pro průmysl a stavebnictví, pro lesní a vodní hospodářství, hotely apod., stavební pozemky a ostatní plochy, ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, sady a louky, pozemky hospodářských lesů, rybníky, ostatní stavby.
Také nemovitosti mohou mít své příslušenství. Např. za příslušenství bytu se považují vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány.
Pozemky jsou považovány za nemovitost bez ohledu na druh, výměru a určení.
Nahoru"Podnikání"
Předmětem dědictví je rovněž majetek sloužící k podnikání.
V případě majetku fyzické osoby podnikající na základě živnosti nebo podnikající podle zvláštních předpisů a také v případě majetku obchodní společnosti s jedním společníkem (zůstavitelem) je předmětem dědictví celý podnik a jeho obchodní jmění, což je podle § 502 NOZ soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti.
Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.
Pojem soubor jmění pak vyjadřuje souhrn majetkových hodnot (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty), které jsou ve vlastnictví nebo v držbě poplatníka, o nichž je účtováno a slouží k samostatné činnosti. Jmění podnikatele, který je právnickou osobou, je soubor veškerého majetku a závazků.
Jestliže je zůstavitel jedním ze společníků obchodní společnosti, pak podnik zůstává společnosti a dědic uplatní své nároky podle podmínek určených společenskou smlouvou a v souladu s NOZ.
NahoruZáklad daně
Základ daně se stanovuje pro každého jednotlivého dědice zvlášť. Je jím cena nabytého majetku, kterou se rozumí cena zjištěná znalcem dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, platná ke dni smrti zůstavitele.
NahoruČeská měna
V případě pohledávek, cenných papírů a peněžních prostředků v hotovosti znějících na cizí měnu je třeba provést přepočet cizí měny na tuzemskou měnu (Kč), a to směnným kurzem ČNB ke dni smrti zůstavitele.
U cenných papírů obchodovatelných na veřejně organizovaném trhu je pro účely stanovení základu daně z příjmů rozhodující cena cenného papíru veřejně vyhlášena v den smrti zůstavitele.
Jiné majetkové hodnoty jsou součástí základu daně dědické jen v určitých případech.
Časté jsou zejména mzdové nároky z pracovního poměru, které smrtí zůstavitele nezanikají. Přecházejí na manželku (manžela), děti nebo rodiče, ale pouze za podmínky, že uvedené osoby žily v době smrti zůstavitele s ním ve společné domácnosti.
Pokud tyto osoby nejsou nebo tato podmínka splněna není, je tento druh majetkové hodnoty předmětem dědictví.
… 