2.2.7
Daňové zvýhodnění na dítě
RNDr. Ivan Brychta
-
§ 35c ZDP umožňuje za splnění dalších podmínek poskytnout poplatníkovi daňové zvýhodnění na každé vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společné domácnosti [dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá na uplatnění daňového zvýhodnění vliv, přičemž od roku 2014 se musí tato společně hospodařící domácnost nalézat na území členského státu EU, Norska, Islandu nebo (od roku 2016) Lichtenštejnska]. Daňové zvýhodnění se poskytuje:
Komentář:
Na zvýšené daňové zvýhodnění (ve výši dvojnásobku částek uvedených v tabulce) má nárok dítě, kterému byl přiznán nárok na průkaz ZTP/P (toto platí od roku 2018, přičemž naposledy v roce 2017 se nárok odvíjel od držby průkazu ZTP/P).
Vyživuje-li poplatník dítě jen několik kalendářních měsíců ve zdaňovacím období, lze daňové zvýhodnění poskytnout pro jeho uplatnění. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již v kalendářním měsíci:
-
ve kterém se dítě narodilo, nebo
-
ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo
-
ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
Některé další podmínky při aplikaci daňového zvýhodnění:
-
poplatník uplatňující daňové zvýhodnění nesmí zároveň uplatňovat slevu na dani z titulu investičních pobídek (§ 35a ZDP a § 35b ZDP),
-
poplatník ho aplikuje na daň podle § 16 (příp. v letech 2013 až 2020 zvýšenou o solidární zvýšení daně), případně sníženou o slevy na dani (podle § 35 a § 35ba ZDP),
-
daňové zvýhodnění lze uplatnit formou slevy na dani až do výše daňové povinnosti; pokud je nárok vyšší nebo je ztráta, poskytne se na zbytek daňového zvýhodnění daňový bonus,
-
daňový bonus může uplatnit jen poplatník, který měl příjmy alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy platné k počátku zdaňovacího období (tj. v roce 2013 ve výši alespoň 48 000 Kč, v roce 2014 alespoň 51 000 Kč, v roce 2015 alespoň 55 200 Kč, v roce 2016 alespoň 59 400 Kč, v roce 2017 alespoň 66 000 Kč, v roce 2018 alespoň 73 200 Kč, v roce 2019 alespoň 80 100 Kč, v roce 2020 alespoň 87 600 Kč, v roce 2021 alespoň 91 200 Kč, v roce 2022 alespoň 97 200 Kč, v roce 2023 alespoň 103 800 Kč a v roce 2024 alespoň 113 400 Kč); pro test se nezohledňují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, přičemž:
-
od roku 2018 se uvažují jen příjmy podle § 6 (závislá činnost) a § 7 (ze samostatné činnosti), ale do konce roku 2017 se počítaly také příjmy podle § 8 (z kapitálového majetku) a § 9 (z nájmu) a zároveň platilo, že měl-li poplatník jen příjmy podle § 9 ZDP (nájem), nesměly výdaje převýšit tyto příjmy,
-
od roku 2013 do roku 2016 (a v některých situacích i v roce 2017) neměl podle § 35ca ZDP nárok na daňové zvýhodnění poplatník uplatňující výdaje procentem z příjmů u dílčích základů podle § 7 nebo § 9, byl-li součet dílčích základů daně, u kterých byly výdaje procentem z příjmů uplatněny, vyšší než 50 % celkového základu daně; toto omezení se nepoužilo v roce 2017 v případě, kdy poplatník použil nižší limity procentních výdajů (které platily standardně v roce 2018 – viz článek "Uplatnění výdajů procentem z příjmů"), od roku 2018 již toto omezení není,
-
nerezident v České republice si může daňové zvýhodnění nárokovat jen tehdy, pokud úhrn jeho příjmů ze zdrojů na území České republiky…