JUDr. Mgr. Robert
Pelka
NahoruÚvod
Pojem ekologické daně představuje souhrnné označení tří nových
daní, které jako součást zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných
rozpočtů, nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2008. Jde o:
Ekologické daně ("ED“) jsou svojí povahou spotřebními daněmi,
které se vztahují na spotřebu energetických produktů (zemního plynu a některých
dalších plynů, pevných paliv a elektřiny), a proto by jim více odpovídalo
společné označení daně energetické. Protože se však s těmito daněmi počítá jako
s jedním z prvků dlouho připravované, několikafázové ekologické daňové reformy,
vžilo se označení daně ekologické.
V tomto obecném hesle rozebíráme principy, předmět daně, základ a
sazbu daně, povinnosti plátce daně atd. V viz Ekologické daně - daňové přiznání naleznete konkrétní příklad vyplněného přiznání vč. možných účetních
operací.
NahoruPrincipy
Ustanovení ekologických daní upravená v částech 45 až 47 zákona č.
261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (dále též "EZ“), jsou poměrně
stručná a jednotlivé části jsou si velmi podobné.
Základní principy zdanění a aplikovaná daňová zvýhodnění obsažená v
ekologických daních vycházejí ze směrnice Rady 2003/96/ES, kterou se mění
struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a
elektřiny.
Ustanovení upravující ekologické daně jsou poměrně úzce provázána
s právními předpisy upravujícími oblast energetiky (např. zákon č. 458/2000
Sb., energetický zákon) a s předpisy upravujícími daň z přidané hodnoty
(ZDPH).
Jelikož jde o koncepčně novou úpravu, jsou některá ustanovení,
především ta, která se vztahují k daňovým zvýhodněním, nastavena poměrně široce
a dávají správci daně prostor pro individuální posouzení jednotlivých případů;
aby však byl zajištěn jednotný výklad, zveřejnilo:
-
Ministerstvo financí sdělení k výkladu některých obecných pojmů
vztahujících se k ekologickým daním,
-
Generální ředitelství cel vnitřní pokyn ke správě ekologických
daní.
NahoruPředmět ekologických daní
Předmětem jednotlivých ekologických daní jsou energetické produkty
vymezené podle kódu nomenklatury a případně také podle stanoveného účelu
použití.
Předmětem daně ze zemního plynu je podle § 4 části 45 EZ plyn
uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11 (zkapalněný zemní plyn), 2711 21 (zemní
plyn v plynném stavu), 2711 29 (jiné uhlovodíkové plyny, např. bioplyn v
plynném stavu nebo metan) a 2705 (svítiplyn, vodní plyn, generátorový plyn a
podobné plyny).
Plyn uvedený pod těmito kódy je bez ohledu na účel použití vždy
předmětem daně. Předmět daně je však v souvislosti se sazbou daně z plynu
rozčleněn do tří skupin podle účelu použití.
Nahoru2007/2008
Podle ustanovení § 30 odst. 3 části 45 EZ není předmětem daně plyn,
který byl prostřednictvím plynárenského zařízení (plynovodu a plynovodní
přípojky) dodán konečnému spotřebiteli do 31. prosince 2007 včetně.
Pokud nelze množství dodaného plynu zjistit odečtem z měřicího
zařízení, stanoví se množství plynu dodaného do konce roku 2007 buď na základě
typového diagramu dodávky, nebo rovnoměrným rozdělením dodávky plynu.
Platí, že u dodávek plynu dodaného prostřednictvím plynárenského
zařízení se tak zdaňuje pouze ta poměrná část plynu, která byla dodána až po
účinnosti zákona. Společnost Plyn proto přesně eviduje dodávky po 31. 12. 2007
- odběrateli společnosti Závod zdaní ekologickou daní až spotřebu v novém roce
2008.
Předmětem daně z pevných paliv, jak jej vymezuje § 4 části 46
EZ, je černé a hnědé uhlí, koks atd. Přesně vymezené druhy pevných paliv jsou
předmětem daně bez ohledu na účel použití.
Pokud jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro
výrobu tepla ostatní uhlovodíky uvedené pod kódy nomenklatury 2706, 2708, 2713
až 2715, jsou tyto uhlovodíky rovněž předmětem daně z pevných paliv.
Předmětem daně z pevných paliv ale není ani dřevo, ani dřevěné
uhlí.
Společnost Teplo spotřebovala v lednu 2008 pro výrobu tepla
"uhlovodíky“ s kódem 2706, musí odvést ekologickou daň - vystaví v účetnictví
interní doklad, který je podkladem pro vyplnění daňového přiznání.
Předmětem daně z elektřiny je podle ustanovení § 4 části 47
EZ elektřina uvedená pod kódem nomenklatury 2716; v případě elektřiny účel
použití není rozhodující.
U elektřiny v souladu s ustanovením § 30 odst. 3 části 47 EZ platí,
že předmětem daně není elektřina dodaná konečnému spotřebiteli před 1. lednem
2008.
Pokud nelze množství elektřiny dodané do konce roku 2007 určit
odečtem z měřicího zařízení, určí se množství podle typového diagramu nebo
rovnoměrným rozdělením dodávky elektřiny a dojde ke zdanění pouze té poměrné
části elektřiny, která byla dodána až po účinnosti zákona.
NahoruZáklad a sazba daně
Opět vysvětlíme základní pojmy pro jednotlivé ekologické daně.
U daně ze zemního plynu je základem daně množství plynu
vyjádřené v MWh spalného tepla. Pokud nelze množství plynu vyjádřit v MWh, ale
lze to učinit v hmotnostních jednotkách, platí, že jedna tuna plynu odpovídá
množství 15 MWh spalného tepla.
Sazby daně ze zemního plynu jsou stanoveny zákonem podle
jednotlivých kritérií (od nulové hodnoty až po částku 264,80 Kč).
Pro daň z pevných paliv je základem daně množství pevných
paliv vyjádřené v GJ spalného tepla v původním vzorku. Sazba daně je stanovená
ve výši 8,50 Kč/GJ spalného tepla v původním vzorku.
Spalné teplo v původním vzorku je možné určit pouze na základě
laboratorního měření. V případech, ve kterých není spalné teplo v původním
vzorku možné prokázat výsledky měření, platí, že 1 tuna pevných paliv odpovídá
33 GJ spalného tepla v původním vzorku. Tato hodnota přibližně odpovídá
hodnotám spalného tepla pro nejkvalitnější pevná paliva.
Základem daně u daně z elektřiny je množství elektřiny v MWh;
sazba daně je stanovena ve výši 28,30 Kč/MWh.
NahoruSystém zdanění
Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká dnem dodání energetických
produktů konečnému spotřebiteli na daňovém území ČR nebo dnem spotřeby
energetických produktů k účelu, se kterým se váže vyšší daňová povinnost, než
která odpovídá původnímu účelu.
Proto pro fungování systému je rozhodující vymezení dvou typů
subjektů:
-
dodavatele, a
-
konečného spotřebitele.
U daně ze zemního plynu a daně z pevných paliv je dodavatelem právnická nebo podnikající fyzická osoba, která nabývá plyn nebo pevná paliva
bez daně za účelem jejich dalšího prodeje [§ 2 odst. 1 písm. b) částí 45 a 46
EZ].
U daně z elektřiny, která je nejvíce provázána s energetickým
zákonem, je dodavatelem obchodník s elektřinou, výrobce podle energetického
zákona a operátor trhu s elektřinou [§ 2 odst. 1 písm. b) částí 47 EZ]; tyto
subjekty musí být držiteli příslušných licencí podle energetického zákona.
Konečným spotřebitelem je v případě daně ze zemního plynu
fyzická nebo právnická osoba, která není držitelem povolení k nabytí plynu bez
daně s výjimkou provozovatele distribuční soustavy, provozovatele přepravní
soustavy a provozovatele podzemního zásobníku plynu.
V případě daně z pevných paliv je konečným spotřebitelem fyzická
nebo právnická osoba, která není držitelem povolení k nabytí pevných paliv bez
daně. A v případě elektřiny je konečným spotřebitelem fyzická nebo právnická
osoba, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně s výjimkou
provozovatele distribuční a přenosové soustavy.
Výjimky se u daně ze zemního plynu a u daně z elektřiny vztahují
na subjekty, které mají při nakládání s energetickými produkty zvláštní
postavení - zabezpečují přepravu energetických produktů. Konečný spotřebitel
nemusí nabyté energetické produkty pouze spotřebovávat, ale může s nimi i
obchodovat. Nelze proto subjekty rozlišovat pouze podle toho, zda energetické
produkty spotřebovávají, nebo s nimi obchodují.
Na některé subjekty může být na základě definic obsažených v § 2
odst. 1 jednotlivých částí EZ pohlíženo jako na dodavatele a současně i jako na
konečné spotřebitele. V takovém případě je rozhodující, zda je subjekt
držitelem povolení k nabytí energetických produktů bez daně (viz § 12
jednotlivých částí EZ); aby mohl dodavatel realizovat své oprávnění - nabývat
energetické produkty bez daně - musí být držitelem příslušného povolení. Pokud
subjekt držitelem tohoto povolení není, může nabývat pouze zdaněné energetické
produkty jako konečný spotřebitel.
Provozovatel elektrické distribuční soustavy se nepovažuje za
konečného spotřebitele, pokud zabezpečuje přepravu energetických produktů.
Pokud však bude nabývat elektřinu pro svícení ve vlastních kancelářích a nebude
mít povolení k nabytí osvobozené nebo nezdaněné elektřiny, může mu dodavatel
dodat pouze zdaněnou elektřinu jako každému jinému konečnému spotřebiteli.
NahoruPovinnost přiznat a zaplatit daň
Systém zdanění je postaven na vzniku povinnosti daň přiznat a
zaplatit:
-
dnem dodání energetických produktů konečnému spotřebiteli
na daňovém území ČR [viz § 5 odst. 1 písm. a) jednotlivých částí EZ],
-
spotřebou nezdaněných energetických produktů,
-
spotřebou osvobozených energetických produktů k účelům,
na které se osvobození od daně nevztahuje (u zemního plynu povinnost přiznat a
zaplatit daň vzniká také spotřebou zemního plynu, u něhož byla uplatněna sazba
daně nižší než sazba daně stanovená pro daný účel použití).
-
Společnost Uhlí (držitel povolení k nabytí pevných paliv bez
daně) nakupuje uhlí bez daně a část uhlí dodala do školní kotelny. Společnosti
Uhlí vznikla dodáním povinnost daň přiznat a zaplatit a stává se plátcem
daně.
- Společnost Uhlí použije část uhlí, které nakupuje bez daně, k
vytápění svých kanceláří. Společnosti Uhlí vznikla povinnost daň přiznat a
zaplatit spotřebou nezdaněného uhlí, je plátcem daně.
-
Společnost Uhlí dodává společnosti Sklárny (držitel povolení k
nabytí pevných paliv osvobozených od daně) osvobozené uhlí pro mineralogické
postupy.
Společnost Sklárny spotřebuje většinu uhlí k výrobě skla
(mineralogický postup) a zbytek k vytápění kanceláří; na uhlí spotřebované k
vytápění kanceláří se osvobození nevztahuje, proto společnosti Sklárny vznikla
povinnost daň přiznat a zaplatit spotřebou osvobozeného uhlí k vytápění
kanceláří a stává se plátcem daně.
Pro vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit dodáním energetických
produktů musí být splněny dvě podmínky:
-
musí být dodáno konečnému spotřebiteli, obecně tedy subjektu,
který není držitelem povolení k nabytí energetických produktů bez daně, nebo
alespoň subjektu, který toto povolení dodavateli nepředložil, a
-
musí být dodáno na daňovém území ČR.
NahoruDen dodání
Významné je rovněž vymezení pojmu dne dodání, který povinnost daň
přiznat a zaplatit zakotvuje v čase. Dnem dodání se v souladu s § 2 odst. 2
písm. b) jednotlivých částí EZ se rozumí:
-
první den, kdy může nabyvatel s pevnými palivy nakládat jako
vlastník;
-
den odečtu z měřicího zařízení, popřípadě den zjištění skutečné
spotřeby elektřiny;
-
první den, kdy může nabyvatel nakládat s plynem jako vlastník,
nebo den odečtu z měřicího zařízení, popřípadě den zjištění skutečné spotřeby
plynu dodaného prostřednictvím plynárenského zařízení.
Jako vlastník může nabyvatel s energetickými produkty nakládat
především tehdy, pokud je může držet, užívat je a nakládat s nimi. Ve vztahu k
ekologickým daním je rozhodující fyzické předání energetických produktů,
nikoliv pouze přechod vlastnického práva.
Pro posouzení, zda jde o dodání na daňovém území ČR, bude podstatné,
o jaké energetické produkty jde. U elektřiny a plynu dodaného prostřednictvím
plynárenského zařízení by mělo být dodání každému subjektu, který je držitelem
licence na obchod s elektřinou nebo plynem, považováno za dodání na daňovém
území ČR. V případě pevných paliv a zemního plynu dodávaného jinak než
prostřednictvím plynárenského zařízení by mělo být zkoumáno, od kdy může
nabyvatel s energetickými produkty disponovat (např. kdo a jak zajišťuje
dopravu). Dodání na státní hranici subjektu, který není v ČR registrován, je
možno vzhledem ke všem okolnostem považovat za dodání mimo daňové území ČR.
NahoruSpotřeba
Druhá možnost vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit souvisí se
spotřebou energetických produktů. Tato povinnost vzniká vždy u výše
uvedených případů.
U plynu je dále vznik povinnosti přiznat a zaplatit daň podle § 5
odst. 1 písm. b) a c) části 45 EZ spojován se spotřebou plynu provozovatelem
distribuční soustavy, provozovatelem přepravní soustavy nebo provozovatelem
podzemního zásobníku plynu a se spotřebou plynu, u něhož byla uplatněna sazba
daně nižší než sazba daně stanovená pro daný účel použití.
Pokud tedy např. konečný spotřebitel, třeba společnost Závod,
který nabyl plyn uvedený pod kódem nomenklatury 2711 29 pro výrobu tepla se
sazbou daně ve výši 30,60 Kč/MWh, použil tento plyn pro pohon motorů (sazba
daně pro tento účel použití činí 264,80 Kč/MWh), vzniká mu povinnost daň
přiznat a zaplatit a zároveň se stává plátcem daně.
U daně ze zemního plynu platí ještě jedna zvláštnost: dodání plynu
do prostor čerpací stanice, která dodává plyn pro pohon motorů, se považuje za
dodání konečnému spotřebiteli. Na čerpací stanici se tak může vždy dostat pouze
zdaněný zemní plyn a na dodání plynu jednotlivým motoristům se pohlíží jako na
přeprodej zdaněného plynu mezi konečnými spotřebiteli. Do 31. prosince 2011
však pro zemní plyn uvedený pod kódem nomenklatury 2711 11 a 2711 21 určený pro
pohon motorů platí sazba 0 Kč/MWh.
NahoruPlátce daně
Plátcem daně je v souladu s ustanoveními § 3 jednotlivých částí EZ dodavatel, který na daňovém území ČR dodal energetické produkty
konečnému spotřebiteli, nebo subjekt, který spotřeboval nezdaněné energetické
produkty nebo spotřeboval energetické produkty osvobozené od daně k účelům, na
které se osvobození od daně nevztahuje (u zemního plynu je plátcem daně též
subjekt, který spotřeboval plyn zdaněný nižší sazbou daně k účelům, k nimž se
váže vyšší sazba daně).
NahoruRegistrace
Plátce daně má v souladu s ustanovením § 3 odst. 2 jednotlivých
částí EZ povinnost podat návrh na registraci k dani u celního úřadu nejpozději
v den, kdy mu vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit.
U některých dodavatelů nebo výrobců energetických produktů může
docházet k tomu, že ačkoliv nakládají s nezdaněnými energetickými produkty,
nevzniká jim povinnost daň přiznat a zaplatit ani dodáním konečnému
potřebiteli, ani spotřebou energetických produktů. Takové subjekty však mají ex
lege postavení plátce daně bez povinnosti se registrovat.
Společnost Velkoobchod 1 nakupuje elektřinu bez daně a prodává ji
bez daně společnosti Velkoobchod 2. Společnosti Velkoobchod 1 nevzniká
povinnost daň přiznat a zaplatit ani dodáním elektřiny konečnému spotřebiteli,
ani její spotřebou; není tedy plátcem daně, ale protože se na ni takto pohlíží,
může k ní správce daně přistupovat jako k plátci daně.
NahoruOmezení nakládání s energetickými produkty
Systém nakládání s energetickými produkty je sice přehledný a
jednoduchý, ale bez přiměřené regulace by mohlo docházet k daňovým únikům.
Proto je nakládaní s nezdaněnými energetickými produkty nebo energetickými
produkty osvobozenými od daně omezeno. Omezení pro nakládání s energetickými
produkty platí jak na jejich nabytí, tak i na jejich dodání.
Jde o složitou odbornou problematiku, proto uvádíme jeden vzorový
příklad a přehled režimu dodání.
Nabýt na daňovém území ČR energetické produkty bez daně je
oprávněn pouze dodavatel, který je držitelem povolení k nabytí energetických
produktů bez daně (viz § 12 jednotlivých částí EZ).
NahoruRežimy dodání
Podle toho, jakému subjektu a v jakém režimu jsou energetické
produkty dodávány, lze rozlišit 4 rozdílné režimy dodání energetických
produktů:
-
dodání energetických produktů bez daně mezi dvěma
dodavateli,
-
dodaní zdaněných energetických produktů mezi dodavatelem a
konečným spotřebitelem,
-
dodání osvobozených energetických produktů mezi dodavatelem a
konečným spotřebitelem,
-
dodání již zdaněných nebo osvobozených energetických produktů
mezi konečnými spotřebiteli navzájem.
NahoruOsvobození od daně
Od daně je osvobozen zemní plyn určený k použití, nabízený k prodeji
nebo použitý: