6.4.1.3
Faktoring (správa pohledávek)
doc. Ing. Jiří Strouhal, Ph.D.
Faktoring není v našem právním systému definován ani speciálně upraven kromě několika odkazů neřešících obsah ani formu. To znamená, že je třeba problematiku faktoringu řešit z hlediska skutečného obsahu, který je upraven smluvně mezi faktorem a klientem. Obecně představuje faktoring ekonomický, nikoliv právní pojem, kterým jsou označovány různé způsoby zajištění financování v návaznosti na pohledávky. Přitom je nutno přesně specifikovat, jak je to s právy (vlastnictvím) pohledávek a riziky jejich vymáhání.
NahoruTypy faktoringu
V návaznosti na to lze rozlišit několik situací:
- faktor nepřebírá ani právo (vlastnictví), ani rizika (faktoring s regresí),
- faktor přebírá pouze rizika, právo (vlastnictví) zůstává u klienta (faktoring bez regrese),
- faktor přebírá jak právo (vlastnictví), tak rizika (prodej – postoupení pohledávky).
NahoruTerminologie
Tyto skutečnosti musí být ve smlouvě přesně specifikovány a je nutné tomu přizpůsobit i v našich podmínkách používanou terminologii, kdy termín "postoupení pohledávek" není vhodné používat, neboť je u nás vžit a také všeobecně vnímán pro případ prodeje pohledávky. Z hlediska soukromého práva znamená převod pohledávky změnu vlastnictví k pohledávce. Proto ve smlouvě je nutné volit vhodnější termín, např. "předání ke správě".
Varianty a) a b)
V situacích, které odpovídají bodům a) a b), se jedná o faktoring, kdy jsou poskytovány pouze služby, pohledávka (její vlastnictví) v žádném případě nepřechází – nepostupuje se na subjekt poskytující faktoringové služby. Zda přechází riziko spojené s jejím vymáháním v závislosti na smlouvě (faktoring s regresem nebo bez regrese). Jedná se tedy o služby poskytované při vymáhání a správě portfolia pohledávek. Tyto mohou být doplněny i případným poskytnutím překlenovacího úvěru. Za poskytnuté předfinancování si faktor účtuje úrok a za ostatní služby související se spravováním pohledávek odměnu. Z praktických důvodů, zejména kvůli evidenci a snazšímu vymáhání pohledávek, dochází při faktoringu k převzetí pohledávek do správy od klienta faktorem za nominální hodnotu a dlužník pak nezasílá úhradu původnímu věřiteli, ale faktorovi. To platí pro výše uvedené případy a) a b), kdy se nejedná o postoupení pohledávky.
Varianta c)
V případě bodu c) dochází k postoupení pohledávky (převodu vlastnictví pohledávky). V tom případě jakékoliv služby lze poskytovat jen do okamžiku postoupení, potom jde u subjektu poskytujícího faktoringové služby již o správu vlastního majetku. V případě postoupení se však již nelze vyhnout ustanovení § 24 odst. 2 písm. s) ZDP, tzn. daňové uplatnění jmenovité hodnoty pohledávky jen do výše příjmů případně zvýšených o diskont při postoupení před lhůtou splatnosti. I při tomto způsobu lze poskytnout překlenovací úvěr do doby sjednané splatnosti.
V případě služeb i úroků z úvěrů je třeba důsledně dodržet, aby nedošlo k zastření skutečného stavu podle § 6 odst. 3 DŘ. Zda je úhrada pohledávek poukazována na účet vlastníka, původního vlastníka nebo na účet subjektu poskytujícího faktoringové služby je relevantní pouze pro zaúčtování vzájemných vyplývajících pohledávek a závazků včetně příslušných možných zápočtů.
Účtování faktoringu
Faktoring, ve výše uvedených případech a) a b) představuje službu, kterou provádějí specializované faktoringové společnosti (dále jen "faktor"), jejichž předmětem činnosti je správa a vymáhání pohledávek, kterým pověřuje faktora jiná obchodní společnost (dále jen "klient"). V praxi může mít faktoringový vztah různé formy v závislosti na podmínkách dohodnutých ve faktoringové smlouvě (s regresí nebo bez regrese). Ve většině případů však zůstává základní princip zachován – jedná se o službu, za kterou si faktoringová společnost účtuje odměnu, která je jejím výnosem a jejíž forma může být – v závislosti na smlouvě – různá. Faktor obvykle poskytuje určitou výši předfinancování, které znamená zkrácení platební doby úhrady pohledávek a zrychlení cash flow klienta. Z toho důvodu se faktoring také považuje za určitou formu úvěrování (vedle leasingu a forfatingu), a proto vedle faktoringového poplatku si faktor může účtovat i úrok (to v případě, že v souladu se smlouvou klient faktorovi pohledávky neprodává – nepřevádí, ale pouze "předává do správy").
Proto také zůstávají tyto pohledávky v účetnictví klienta, pouze se přeúčtují na jiný analytický účet pohledávek, aby byly v účetnictví evidovány odděleně od ostatních pohledávek. Účtování tohoto předání pohledávek faktorovi prostřednictvím nákladů a výnosů (tedy jako prodej pohledávky), ve výše uvedených případech a) a b), není správné, protože obchodování s pohledávkami není v předmětu činnosti klienta; docházelo by tak ke zkreslování výše provozních nákladů a výnosů, a tím i ke zkreslování případných ukazatelů, které hodnotí finanční situaci klienta (ve smlouvě je vhodné přesně zakotvit ustanovení, že na faktora nepřechází vlastnictví k pohledávkám – pohledávka se nepřevádí).
Faktor eviduje pohledávky převzaté do správy na podrozvahových účtech. V hlavní knize zaúčtuje pohledávku vůči dlužníkům z převzatých pohledávek, kteří mu budou platit, souvztažně s dluhem vůči faktorovi z titulu předfinancování.
Faktor účtuje klientovi poplatek za prováděnou službu a případně i úrok, který je výnosem faktora a nákladem klienta. Úhrada poplatku a úroku zpravidla neprobíhá peněžně. U klienta se započítává pohledávka vůči faktorovi z titulu předání pohledávek ke správě, kdy úhrada je poukazována na účet faktora, s dluhem vůči němu z titulu fakturace jeho odměny. U faktora se stejně tak započte pohledávka vůči klientovi z titulu předfinancování, úroku a poplatku za službu s dluhem z titulu pohledávek převzatých do správy.
