Insolvenční zákon v souvislostech - 2. část

     Oddlužení je vedle reorganizace jedním z ozdravných řešení dlužníkova úpadku. Návrh na povolení oddlužení však může podat pouze fyzická nebo právnická nepodnikající osoba. Znamená to tedy, že obchodní společnosti, ať již společnosti s ručením omezeným, akciové nebo komanditní společnosti, stejně jako osoby samostatně výdělečně činné nemohou tohoto institutu využít.

     Jak bude rozvedeno dále, oddlužení poskytuje ochranu nejen věřitelům, ale především dlužníkovi. Základní kriteria, která dlužník musí pro povolení oddlužení bez výjimky splňovat, jsou dvojí:

• jednak musí být zaručeno, že se nezajištěným věřitelům dostane alespoň 30% úhrady jejich přihlášených pohledávek. Jedinou výjimkou je případ, kdy nezajištěný věřitel souhlasí s tím, že mu dlužník uhradí méně než 30 % jeho pohledávky.

• dále pak dlužník nesmí svým návrhem sledovat nepoctivý záměr.

     Návrh na povolení oddlužení musí vždy podat dlužník. Podává jej spolu s insolvenčním návrhem. V případě, že insolvenční návrh podal věřitel, dlužník musí podat návrh na povolení oddlužení ve lhůtě třiceti dnů od doručení insolvenčního návrhu. O možnosti podat návrh na povolení oddlužení musí být dlužník insolvenčním soudem poučen.

     Aby byl návrh na povolení oddlužení insolvenčním soudem přijat, musí splňovat určité podmínky. Z návrhu, stejně jako z každého podání soudu, musí být patrno, kterému soudu je určeno, dlužník musí být označen stejně jako osoby oprávněné za dlužníka jednat, musí být uvedeny údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech, údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Konečně pak je dlužník povinen soudu navrhnout způsob oddlužení nebo sdělit, že takový návrh nevznáší. Je samozřejmostí, že návrh musí být datován a podepsán.

Přílohy návrhu tvoří:

• seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo, v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil,

• listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky,

• případný písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

     Dlužníku, který nemá příjem postačující k tomu, aby byl schopen věřitelům splatit alespoň 30 % pohledávek, zákon umožňuje požádat třetí osobu, aby se stala vedle něj spoludlužníkem nebo ručitelem. Je tedy zřejmé, že insolvenční zákon preferuje co možná nejvyšší uspokojení věřitelů, byť by toto uspokojení nepocházelo přímo od dlužníka. Aby bylo zaručeno, že spoludlužníku či ručiteli dlužníka je jasné, k čemu se zavázal, a současně aby bylo zajištěno, že svůj závazek splní, je jeho povinností spolupodepsat návrh na povolení oddlužení.

     Oddlužení je možno plnit dvojím způsobem, buď prodejem dlužníkova majetku, nebo splátkovým kalendářem. Volba způsobu oddlužení je ponechána na vůli věřitelů, kteří o něm mohou hlasovat, a to buď na schůzi věřitelů, popřípadě i mimo schůzi. S ohledem na skutečnost, že insolvenční soud musí v rozhodnutí o úpadku mimo jiné též určit místo a termín schůze věřitelů a nezkumného jednání, mají věřitelé možnost na této schůzi rozhodnout o způsobu oddlužení. V praxi však až na výjimky dochází k oddlužení plněním splátkového kalendáře. Důvody jsou dvojího druhu. V převážné většině dlužníci, pokud vlastní nemovitosti, jsou tyto nemovitosti zatíženy zástavním právem ve prospěch zajistných věřitelů. Dále pak, pokud si dlužník řádně plní své povinnosti, obdrží nezajištění věřitelé v konečném důsledku mnohem vyšší částku, než kdyby se uspokojovali prodejem dlužníkova majetku.

     Insolvenční zákon ukládá dlužníku po dobu trvání oddlužení řadu povinností. Dlužník je povinen:

1. vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat…