Na stáří se musíme připravit nejen po fyzické a psychické stránce – hýbat se a radovat z každého dne, ale i finančně. K tomu nás stále naléhavěji i daňově motivuje stát. V následujících řádcích se zaměříme především na neblahé důsledky porušení podmínek daňových úlev penzijních produktů.
ČTYŘI TYPY NEPOVINNÝCH PENZIJNÍCH PRODUKTŮ
Češi se dožívají stále vyššího věku, což má při téměř neměnném počtu obyvatel za následek, že přibývá seniorů, a protože pozvolný růst důchodového věku se (prozatím) zastaví na cifře 65, tak tím pádem roste počet starobních důchodců a ještě rychleji objem vyplácených státních penzí. Tento tzv. I. penzijní pilíř je financován z pojistného na důchodové pojištění zaplaceného dnešními pracujícími. Nesporná výhoda tohoto průběžného systému, s ohledem na specifika českého kapitalismu, spočívá v tom, že jej nelze vytunelovat. Ovšem problémem je, že kvůli stárnutí populace rychleji roste čerpání důchodového účtu nežli jeho plnění, což musí dorovnávat státní rozpočet.
Neblahým důsledkem tohoto trendu bude vzdalování se průměrné mzdy od průměrné starobní penze. Tomu se snaží politici čelit již od 90. let snahou motivovat občany k individuálnímu spoření na stáří ještě také v komerčních fondových penzijních typech spoření. První bylo penzijní připojištění se státním příspěvkem, do něhož se zapojilo přes 4 a půl milionů českých občanů, které se již ale novým zájemcům uzavřelo. Od roku 2013 bylo nahrazeno více tržním doplňkovým penzijním spořením, které rovněž umožňuje čerpat státní příspěvek. A spíše jen pro učinění za dost unijnímu právu od roku 2011 přibyla možnost tzv. penzijního pojištění.
Kromě těchto tří fondových typů penzijních produktů mají lidé možnost finančně se zajistit na stáří také pomocí komerčního pojištění osob, kde je obdobně daňově podporováno, tzv. soukromé životní pojištění.
Aby nedocházelo ke zneužití státní podpory – formou daňových úlev a státních příspěvků – a zejména, aby tyto komerční penzijní produkty skutečně sloužily převážně jako druhé starobní penze, jsou stanoveny podmínky. Pokud nejsou splněny, např. poplatník začne čerpat naspořené prostředky dříve než v 60 letech, následuje "spravedlivý a výchovný" postih: odebrání státních příspěvků a zpětná ztráta daňových výhod.
TŘI DAŇOVÉ VÝHODY PENZIJNÍCH PRODUKTŮ
Ve škole se studenti učí, že daně z příjmů by měly být neutrální a neměly by nijak významně ovlivňovat chování poplatníků. Nicméně v praxi je tomu spíše naopak a jen obtížně bychom hledali nějakou oblast lidského konání, kde by nebylo důležité zvažovat daňové důsledky variant. Politici a zákonodárci si totiž oblíbili možnost nepřímo ovlivňovat občany daňovými pobídkami nebo tresty prostřednictvím zákona č o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"). Protože panuje všeobecná shoda, že finanční zajištění na stáří v rámci dobrovolného tzv. III. pilíře je důležité a lidem prospěšné, podporuje stát zájem o tyto produkty vedle příspěvků penzijnímu připojištění a doplňkovému penzijnímu spoření také daňovými výhodami:
- Příspěvky účastníka lze (s jistým omezením) uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně z příjmů.
- Příspěvky zaměstnavatele na penzijní produkty jsou u zaměstnance poměrně široce osvobozeny od daně.
- Penze a dlouhodobá (doživotní, resp. nejméně 10 let) pojistná plnění jsou osvobozeny od daně z příjmů.
Kromě penzijních produktů III. pilíře se lze finančně připravit na stáří také formou pojistné smlouvy uzavřené se soukromou pojišťovnou. Proto se dostalo podobné trojí daňové úlevy rovněž těm správným typům takového pojištění na stáří, není však podporováno státními příspěvky. Penzijní připojištění i doplňkové penzijní spoření podrobně regulují speciální právní předpisy, které brání také zneužití daňových výhod. Naproti tomu pojištění osob je právně vymezeno pouze obecně v občanském zákoníku a v praxi existuje bezpočet variant typů a podmínek pojištění osob. Proto nezbývalo, než aby pro účely daňové podpory těch žádoucích určených k finančnímu zajištění na stáří stanovil podmínky přímo ZDP v definici "soukromého životního pojištění":
-
předmětem pojistné smlouvy je:
- - pojištění pro případ dožití, nebo
- -
pojištění pro případ smrti nebo dožití, anebo
- - důchodové pojištění,
-
výplata pojistného plnění (důchod nebo jednorázová částka) je sjednána:
- -
až po 60 měsících od uzavření smlouvy a současně
- - nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu dosáhne pojištěný věku 60 let,
-
a není umožněna výplata jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy.
DAŇOVÝ ODPOČET ZA PŘÍSPĚVKY NA PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ/POJIŠTĚNÍ/SPOŘENÍ
Daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) se v daňovém přiznání či ročním zúčtování záloh zaměstnavatelem počítá ze základu daně sníženého o nezdanitelné části alias odpočty. Jednou z nich je podle § 15 odst. 5 ZDP souhrnná nezdanitelná částka za příspěvky zaplacené poplatníkem na jeho penzijní připojištění, penzijní pojištění nebo doplňkové penzijní spoření.
Maximální výše nezdanitelné částky je 24 000 Kč za rok (do konce roku 2016 to byla polovina), a to po odečtení části příspěvků účastníka, na které mu náleží státní příspěvky. Cílem je totiž naučit spořit hlavně lidi s průměrnými a nižšími příjmy, a tedy i státními důchody z I. pilíře. Příspěvky poplatníka na všechny tří penzijní produkty jsou sloučeny do jedné nezdanitelné částky, protože jde o substituční (věcně zástupné) možnosti.
Finančně a daňově optimální je pro účastníka penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření hradit si příspěvky 3 000 Kč měsíčně, z čehož na první 1 000 Kč obdrží maximální státní příspěvek 230 Kč měsíčně a zbývající 2 000 Kč – v úhrnu za rok tedy 24 000 Kč – si bude nárokovat v daňovém přiznání nebo při ročním zúčtování záloh u zaměstnavatele jako maximální nezdanitelnou částku. Odpočet od základu daně účastníka není možný za příspěvky placené jinou (třetí) osobou, a to ani v případě, že jde o zaměstnavatele.
Daňová výhoda této nezdanitelné částky se může zvrátit, jestliže poplatník poruší stanovené podmínky. S tím je spojen nemilý, leč spravedlivý důsledek, a to že v roce porušení podmínek budou nezdanitelné částky uplatněné za posledních 10 let zdanitelným příjmem, coby ostatní příjmy dle § 10 ZDP. Přesněji vyjádřeno: "Pokud poplatníkovi jeho penzijní připojištění, penzijní pojištění nebo doplňkové penzijní spoření zaniklo bez nároku na penzi, jednorázové vyrovnání nebo jednorázové plnění z penzijního pojištění a současně bylo poplatníkovi vyplaceno odbytné ..., nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné části základu daně zaniká a příjmem podle § 10 ZDP ve zdaňovacím období, ve kterém k tomuto zániku došlo, jsou částky, o které byl poplatníkovi v uplynulých deseti letech z důvodu zaplacených příspěvků ... základ daně snížen."
Pro poplatníka je aspoň útěchou, že při porušení podmínek odpočtu jeho příspěvků na penzijní produkty nemusí složitě podávat dodatečná daňová přiznání za dotčené minulé roky na vyšší daň; za což by si připlatil úrok z prodlení za odpovídající daňové nedoplatky. Na straně druhé zde nehraje roli obvyklá daňová prekluze, tedy že po třech letech již nelze daň z příjmů změnit (až na výjimky), jelikož povinnost "dodanění" nově vznikla až ve zdaňovacím období porušení stanovených daňových podmínek. Tyto podmínky jsou v praxi automaticky nastaveny u všech smluv probíraných penzijních produktů, takže si pouze připomeňme, že stěžejní je dodržení parametru "60/60": výplata plnění (dávky) po 60 měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let.
Daňový zákon neřeší převod naspořených příspěvků mezi jednotlivými penzijními produkty. Vyjasnění přinesl koordinační výbor 534/14.11.18 "Převod naspořených prostředků z penzijního připojištění se státním příspěvkem na doplňkové penzijní spoření nebo penzijní pojištění". Zástupci Finanční správy ČR potvrdili, že dodanění nepodléhá převod naspořených prostředků účastníka v rámci doplňkového penzijního spoření k jiné penzijní společnosti. Na to výslovně pamatuje § 27 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů: "Účastník má nárok na převedení prostředků účastníka k jiné penzijní společnosti v případě, že doplňkové penzijní spoření zaniklo podle § 8 písm. d) nebo e) zákona č. 427/2011 Sb." (poznámka: ukončení spoření dohodou nebo výpovědí). Obdobně to platí i při přestupu z transformovaného fondu do účastnického fondu doplňkového penzijního spoření v rámci stejné i jiné penzijní společnosti. Účastník - poplatník - je proto povinen zdanit uplatněné příspěvky, pouze když u navazující smlouvy nesplní daňové podmínky odpočtu.
To ale neplatí při převodu prostředků z penzijní společnosti na instituci penzijního pojištění, kde totiž není opora ve výše uvedeném § 27 zákona č. 427/2011 Sb. Proto má účastník povinnost dodanit částky, o které mu byl v předchozích 10 letech základ daně snížen z důvodu zaplacených příspěvků.
DAŇOVÝ ODPOČET ZA POJISTNÉ NA SOUKROMÉ ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
Další nezdanitelná částka dle § 15 odst. 6 ZDP poplatníkovi náleží za pojistné, které si zaplatí na své soukromé životní pojištění, a to až do úhrnu 24 000 Kč za rok (do konce roku 2016 to byla polovina). Stejný roční limit platí i při více pojistných smlouvách s jednou či několika pojišťovnami. Při jednorázově zaplaceném pojistném na celou sjednanou dobu soukromého životního pojištění se pro daňové účely zaplacené pojistné poměrně rozpočítá na jednotlivá předplacená zdaňovací období podle délky trvání pojištění s…
