Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1400

 Nahoru[Správce cizího majetku]

NOZ i další zákony upravují řadu případů, kdy je někdo jako správce pověřen správou cizího majetku, zpravidla ve prospěch třetí osoby. Správcem cizího majetku je ze zákona např. likvidátor podle § 189 a násl., nadace při správě přidruženého fondu podle § 349 a násl., správce pozůstalosti podle § 1677 a násl., svěřenský správce podle § 1453 a násl., společenství vlastníků jednotek podle § 1194, správce věci v přídatném spoluvlastnictví podle § 1230, věřitel při zajišťovacím převodu práva podle § 2042, správce společnosti podle § 2731, správce společné věci podle § 1134, obhospodařovatel cizího majetku a správce investičních nástrojů podle ZPKT, obhospodařovatel investičního fondu a správce majetku podle 240/2013 Sb., advokát podle § 56 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, notář podle § 81 NŘ, správce závodu a správce nemovité věci při exekuci/výkonu rozhodnutí podle EŘ resp. OSŘ i insolvenční správce podle zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, a podle IZ.

Naopak členové statutárních orgánů obchodních korporací správu cizího majetku ve smyslu NOZ nevykonávají (in fine § 59 odst. 1 ZOK).

Právní úprava správy je v jednotlivých případech kusá a zaměřuje se jen na aspekty podstatné nebo specifické pro daný typ správy. NOZ proto nově obsahuje obecná ustanovení o správě cizí věci, která se uplatní, jestliže speciální právní úprava nestanoví něco jiného.

Existují i případy, ve kterých se obecná úprava správy naopak nepoužije s ohledem na specifičnost a komplexnost právní úpravy. Jedná se o péči o jmění dítěte podle § 896 a násl. a správu společného jmění manželů v zákonném režimu podle § 713 a násl. Ustanovení o správě cizího majetku se neužijí ani na smlouvu o úschově podle § 2402.

Jak vyplývá ze shora uvedeného výčtu, funkce správce resp. správa často vzniká přímo ze zákona v souvislosti s nějakou skutečností předvídanou právem (výrok o úpadku dlužníka podle § 136 odst. 2 IZ, rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti), avšak může vzniknout i dobrovolně na základě právního jednání stran (smlouvy), jak tomu je v případě tzv. advokátních a notářských úschov, jejichž účelem je úschova a následná výplata peněžní částky, obvykle za účelem uhrazení kupní ceny nemovitosti.

Správa cizího majetku je zařazena do části třetí NOZ, která pojednává o absolutních majetkových právech. Od ustanovení části třetí NOZ se lze odchýlit dohodou s účinky vůči třetím osobám, jen pokud to zákon výslovně připouští (§ 978).

Ustanovení § 1400 odst. 1 uvádí, že každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného (beneficient), je správcem cizího majetku, přičemž beneficient je osoba odlišná od vlastníka spravovaného majetku popř. od toho, kdo jmenoval správce, resp. svým právním jednáním správu založil.

S ohledem na systematické zařazení v rámci NOZ lze mít za to, že – ačkoliv se o tom vede polemika – správa cizího majetku působí vůči všem, tj.…