Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1755

 Nahoru[Vzdání se námitek proti platnosti smlouvy]

Inspiračním zdrojem komentovaného ustanovení bylo ustanovení § 937 obecného občanského zákoníku z roku 1811. Podle Důvodové zprávy¹ sice nelze akceptovat všeobecné vzdání se námitek proti platnosti smlouvy, a contrario však nelze vyloučit možnost dispozice s námitkou relativní neplatnosti. Sloužil-li jako inspirační zdroj obecný občanský zákoník z roku 1811, je korektní dodat, že dobová komentářová literatura jej považovala za obsolentní.²

Názory na význam ustanovení § 1755 se rozcházejí. Na jedné straně I. Pelikánová a R. Pelikán považují jeho zařazení do nového občanského zákoníku za lapsus autorů a navrhují nepřiznávat ustanovení § 1755 žádný význam, neboť s neplatností smlouvy podle jejich názoru nelze disponovat stejně jako nelze disponovat s kogentními ustanoveními zákona.³ Naopak M. Hulmák dovozuje, že výkladem a contrario lze z ustanovení § 1755 dovodit možnost vyloučit neplatnost právního jednání v konkrétním případě (nikoli všeobecně), a význam komentovaného ustanovení spatřuje v tom, že upozorňuje na tuto možnost.⁴ Tento názor odpovídá též Důvodové zprávě (srov. shora). Podobně též J. Šilhán za určitých okolností možnost vzdání se námitky neplatnosti právního jednání připouští,⁵ stejně tak (ovšem již bez bližší konkretizace) Z. Pražák.⁶ S ohledem na dosavadní absenci judikatury vyšších soudů do současné doby nelze předvídat, k jakému názorovému proudu se judikatura přikloní.

Absolutně neplatná a nicotná právní jednání

U absolutně neplatných a nicotných právních jednání nelze ani teoreticky uvažovat o možnosti platného vzdání se námitky neplatnosti, případně nicotnosti. K absolutní neplatnosti (tj. neplatnosti v důsledku zjevného rozporu právního jednání s dobrými mravy, případně rozporu právního jednání se zákonem a současně s veřejným pořádkem, srov. ustanovení § 588) totiž soud přihlíží ex offo (srov. ustanovení § 588), ke zdánlivému (nicotnému) právnímu jednání se nepřihlíží vůbec (srov. ustanovení § 554).

Ani absolutní neplatnost, ani nicotnost tedy není třeba uplatňovat námitkou, a ve vztahu k nim proto komentované ustanovení nemůže mít význam.

Relativní neúčinnost

Ustanovení § 755 nelze použít ani v případě relativní neúčinnosti podle ustanovení § 589 a násl., neboť tato námitka nepřísluší osobě, která byla účastníkem (subjektem) relativně neúčinného právního jednání.

Námitku relativní neúčinnosti může vznést věřitel za podmínek uvedených v ustanovení § 589, tj. při právním jednání dlužníka, které zkracuje uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele. Ujednání mezi dlužníkem a jeho kontrahentem jednak nemůže zavazovat třetí osobu, zde dlužníkova věřitele (s výjimkou smlouvy ve prospěch třetí osoby podle ustanovení § 1767 a násl., o takovou situaci ovšem v případě ujednání o vzdání se námitek proti platnosti smlouvy podle ustanovení § 1755 zjevně nejde), jednak podle ustanovení § 589 odst. 1 zkracující právní jednání je vůči dlužníkovu věřiteli právně neúčinné. Ani k námitce relativní neúčinnosti podle ustanovení § 589 a násl. se tedy komentované ustanovení vztahovat nemůže.

Námitka relativní neplatnosti

Pokud tedy vůbec lze teoreticky uvažovat o možnosti vzdání se námitky neplatnosti právního jednání, pak pouze pro případ relativní neplatnosti právního jednání, a to ještě pouze v omezených případech.

K relativní neplatnosti soud přihlíží pouze k námitce oprávněné osoby (srov. ustanovení § 586 odst. 2). Hlavními důvody relativní neplatnosti jsou rozpor právního jednání s dobrými mravy (nejde-li o rozpor zjevný, který je spojen s absolutní neplatností, srov. ustanovení § 588 a komentář k němu) a rozpor právního jednání se zákonem, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (srov. ustanovení § 580 odst. 1; jestliže je dán rozpor se zákonem a současně právní jednání narušuje veřejný pořádek, je to však důvodem absolutní neplatnosti, srov. ustanovení § 588), dále je-li sjednáno nemožné plnění (srov. ustanovení § 580 odst. 2), právní jednání osoby, která není plně svéprávná, týká-li se oblasti částečné či omezené svéprávnosti (k částečné svéprávnosti srov. ustanovení § 31 a násl., k omezené svéprávnosti srov. ustanovení § 55 a násl.), a právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat (srov. ustanovení § 581), nedostatek formy (srov. ustanovení § 582) a právní jednání učiněné v omylu (srov. ustanovení § 583 a násl.).

Ustanovení § 1755 zakazuje ujednání, jimiž se strana vzdává námitek proti platnosti smlouvy…