Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2944

 Nahoru[Škoda na převzaté věci]

Dalším případem zvláštní odpovědnosti je odpovědnost za škodu na převzatých věcech. Zákon zde obsahově navazuje na předchozí úpravu (§ 421 ObčZ), ke změně dochází pouze v části upravující možnost liberace.

Předpoklady vzniku odpovědnosti

Odpovědnost podle § 2944 je koncipována jako objektivní, nevyžaduje zavinění ani porušení povinnosti ze strany povinné osoby. Jde o odpovědnost za výsledek.

Ke vzniku odpovědnosti postačuje:

1. trvání závazku [může jít o závazek ze smlouvy, a to pojmenované i nepojmenované (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 1983, sp. zn. Cpj 318/82 (Rc 33/1983), i mimosmluvní závazek; naopak nemůže jít o společenskou úsluhu, z níž neplyne vůle dlužníka být zavázán¹],
2. převzetí věci, která má být předmětem závazku (v tomto bodě se komentované ustanovení liší od § 2945 a § 2946; k věci v právním smyslu srov. § 489. Je přitom zřejmé, že ustanovení se může vztahovat pouze k věcem hmotným, a to movitým i nemovitým, nikoliv však k právům a jiným věcem nehmotným). Podmínka převzetí věci není splněna v případě uložení věci do uzamykatelných skříněk či obdobných zařízení [dříve např. běžně umístěné skříňky na nádražích apod.; srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1983, sp. zn. Cpj 318/82 (Rc 33/1983)],
3. její poškození, ztráta nebo zničení.

Tyto podmínky musejí být splněny kumulativně, jejich splnění tvrdí a prokazuje v řízení o náhradu škody poškozený.

Z hlediska odpovědnosti podle § 2944 není podstatné, jakým způsobem došlo ke ztrátě, poškození atp. věci (může jít např. o poškození chemické nebo mechanické, srov. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 1975, sp. zn. 4 Co 626/75 (Rc 37/1978)], není podstatné, zda povinná osoba postupovala s náležitou péčí atp. [srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 1986, sp. zn. Cpj 44/85 (Rc 2/1987]. Není významné ani to, zda škoda vznikla přímo při provádění činnosti spojené s plněním závazku nebo při souvisejících úkonech [srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 1986, sp. zn. Cpj 44/85 (Rc 2/1987)]. Je též zcela bez významu, zda osoba, která věc převzala, postupovala podle závazných předpisů, podle technických norem nebo zda použila správnou technologii [srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 1986, sp. zn. Cpj 44/85 (Rc 2/1987)].

Pokud škodu zavinila jiná osoba, nemá to vliv na odpovědnost a povinnost k náhradě škody podle § 2944. Osoba povinná podle § 2944 má však proti přímému škůdci postih (srov. § 1917).

Pro případ prodlení s plněním je nebezpečí škody na věci upraveno v § 1976.

Liberační důvod

Osoba jinak povinná k náhradě škody se své odpovědnosti může zprostit, pokud prokáže, že by ke škodě došlo i jinak, tj. z vnitřních či z vnějších příčin [shodně srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 1986, sp. zn. Cpj 44/85 (Rc 2/1987)].

O vnitřní příčinu půjde v případě škody vzniklé v důsledku vlastní povahy věci (např. samovznícení), o níž přejímající osoba nevěděla a vědět ani nemohla. Vnější příčina je spojena s vnějšími okolnostmi, tj. typicky živelními pohromami, které věc postihnou stejnou měrou bez ohledu na to, zda se v danou chvíli nachází u věřitele nebo u dlužníka [srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 1986, sp. zn. Cpj 44/85 (Rc 2/1987)]. Tento liberační důvod však není dán v situaci, kdy např. povodeň postihne pouze obydlí či provozovnu osoby, která věc převzala, a v nich dojde k poškození věci dlužníka, nikoliv však obydlí osoby, která věc předala (živelní pohroma zde nepostihuje obě místa stejnou měrou).

Dále spojení "že by ke škodě došlo i jinak" nutno vykládat tak, že nestačí pouhá možnost vzniku stejné škody v případě nepřevzetí věci, ale je vyžadováno, aby ke stejné škodě neodvratně došlo bez ohledu na to, zda byla či nebyla převzata k realizaci závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 29. 4. 1988, sp. zn. 1 Cz 20/88).

Vyloučení odpovědnosti podle § 2944

Odpovědnosti podle § 2944 se nelze zprostit jednostranným prohlášením o vyloučení či omezení odpovědnosti. Jednalo by se o nicotné právní jednání (srov. § 2896 věta první). Pokud by však povinný takové oznámení učinil ještě před vznikem újmy, bylo by možné takové oznámení posoudit jako varování před nebezpečím (srov. § 2896 věta druhá).

Dvoustranné ujednání o vyloučení odpovědnosti založené v § 2944 nicméně zřejmě možné bude. Ustanovení § 2944 samo nevylučuje možnost odchylného ujednání. Vzhledem k tomu, že u řady jiných ustanovení upravujících odpovědnost za škodu je výslovně konstatována nicotnost ujednání odchylných od zákonné úpravy (srov. např. § 2942, § 2925 aj.) a že případná kogentnost § 2944 neplyne ani z ničeho jiného, dovozujeme, že se jedná o ustanovení dispozitivní, připouštějící možnost jiného smluvního ujednání.

Oprávněná osoba

Bez ohledu na vlastnictví či užívací práva k poškozené, zničené nebo ztracené věci je oprávněnou osobou k náhradě škody osoba, která je v závazkovém vztahu s osobou, která věc převzala. Odpovědnost za škodu je totiž navázaná právě na tento závazkový vztah [srov. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 1965, sp. zn. 8 Co 293/65 (Rc 29/1966) nebo stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 1986, sp. zn. Cpj 44/85 (Rc 2/1987].

Z hlediska odpovědnosti podle § 2944 je tak zcela irelevantní otázka vlastnictví věci, na níž došlo ke škodě.

Judikatura

Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. srpna 1986, sp. zn. Cpj 44/85 (Rc 2/1987)

Z hlediska odpovědnosti organizace za škodu podle ustanovení § 237 ObčZ není podstatné, jakým způsobem byla věc poškozena, tj. zda došlo k poškození mechanickému, chemickému apod. (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 37/1978 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ani zda škoda vznikla přímo při provádění úkonů, v nichž spočívá podstata služby, nebo při souvisejících úkonech. Odpovědnost organizace za škodu podle ustanovení § 237 ObčZ je odpovědností bez…