Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 502

 Nahoru[Obchodní závod]

Pojem obchodní závod nahradil pojem podnik, který používal obchodní zákoník (§ 5 ObchZ). Jak uvádí důvodová zpráva k NOZ, byl hlavním důvodem této změny pojmosloví "stále silnější tlak acquis na používání pojmu ,podnik‚ především k označení osoby, popřípadě i v užším slova smyslu jako soutěžitele, právo Evropské unie však používá také slovo ,podnik‚ k vymezení prostoru".

V definici závodu uvedené v komentovaném ustanovení je kladen důraz především na majetkovou podstatu závodu. Tím se pojem obchodního závodu liší od pojmu podniku, jak jej znal § 5 ObchZ.

Obchodní závod je organizovaný soubor jmění vytvořený podnikatelem, přičemž tento soubor jmění z vůle podnikatele slouží jeho činnosti. Základními znaky závodu tedy jsou:

1. soubor jmění,
2. organizovanost,
3. vůle podnikatele vytvořit závod,
4. vůle podnikatele, aby soubor jmění sloužil k jeho činnosti.

Soubor jmění

Pojem jmění je definován § 495, přičemž se jedná o souhrn majetku a dluhů. V případě definice závodu se ovšem jedná nikoli o všechno jmění podnikatele, ale pouze o jmění, které náleží k závodu. Každý podnikatel totiž může mít závodů více. Na rozdíl od definice podniku jsou tedy dluhy imanentní součástí závodu, a pokud dochází k převodu či přechodu vlastnického práva k závodu, dochází spolu s ním i k přechodu jeho dluhů. Dřívější právní úprava nedovolovala, aby z podniku byla při jeho převodu odejmuta byť jedna pohledávka (situace se musela řešit zpětným převodem – k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1323/2000 ze dne 25. 5. 2001). Závod však není mrtvou věcí, ale je fungujícím ekonomickým organismem, kde jedna položka může být závislá na položce jiné a vyjmutím jedné položky může dojít ke ztrátě vlastnosti závodu. Nyní je již možné vyloučit z podniku jednotlivou položku, jejím vyjmutím však nesmí celek ztratit vlastnosti závodu (§ 2175). Zákon dokonce v § 2177 stanoví, že se nabyvatel závodu nemusí stát dlužníkem ze všech dluhů, které k závodu náležely (přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl).

Ačkoli to zákon výslovně nestanoví, bude závod tvořen následujícími složkami:

• složkou hmotnou – pod tuto složku je třeba především zahrnout movité a nemovité věci, které jsou používány k podnikání, tedy například budovy, stroje, vybavení kanceláří, motorová vozidla, ale též například akcie, směnky apod.

• složkou osobní – pod touto složkou je třeba především vidět strukturu a kvalifikační úroveň jednotlivých zaměstnanců a dalších osob, jejichž prostřednictvím se realizuje podnikatelská činnost

• složkou nehmotnou – pod touto složkou je třeba vidět např. obchodní firmu, práva k duševnímu a průmyslovému vlastnictví, know-how, klientelu, obchodní tajemství, ale také pohledávky, googwill apod.

Organizovanost

Jedním z hlavních znaků závodu je jeho organizovanost. "Organizovanost nicméně nelze pojímat tak, že by obchodní závod, v němž ,vládne nepořádek‚, nebyl organizovaný. Pouze zcela chaotický soubor jmění, u něhož míra organizovanosti nedosahuje míry de minimis, by obchodním závodem nebyl."¹

Vůle podnikatele

Subjektivním znakem závodu je vůle podnikatele. Ta se projevuje v tom, že podnikatel chce závod vytvořit a dále v tom, že soubor jmění má podle vůle podnikatele sloužit k činnosti závodu. Většinou podnikatel vyjadřuje tuto vůli konkludentně (faktickou organizací provozu závodu). Podnik podle definice obsažené v komentovaném ustanovení může vytvořit pouze podnikatel (§ 420); to však neznamená, že by podnikatel musel závod vytvářet osobně, ale může k tomu pověřit jinou osobu.

Automaticky však ne každá věc patřící podnikateli musí být součástí závodu. Ve větě druhé komentovaného ustanovení je pak obsažena vyvratitelná právní domněnka, že závod je tvořen vším, co zpravidla slouží k jeho provozu. Může však být poskytnut důkaz opaku.

Pro to, aby určitá věc patřila do souboru jmění patřícího k závodu, je důležité, aby naplňovala následující znaky – tedy:

• - aby zde byla vůle podnikatele, aby tato věc k závodu patřila,
• - aby se jednalo o věc, která vůbec může k závodu patřit, a dále
• - se musí jednat o věc, která může sloužit k provozu závodu.

Některé věci pak nemohou k závodu patřit ze zákona. Typickým příkladem pohledávek, jež nejsou součástí závodu, jsou například pohledávky, které vznikají ze vztahů mezi akcionářem a akciovou společností (např. právo společnosti na úhradu plné výše emisního kurzu akcií). Tyto pohledávky nejsou součástí závodu právě proto, že nemohou sloužit k činnosti závodu. V případě přechodu či převodu závodu tyto pohledávky nepřecházejí na nového vlastníka. "Podobně třeba bazén,…