dnes je 21.11.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 911

13.7.2014, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 3 minuty

2.2.2.3.4.2
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 911

Mgr. Silvie Koubíková

Toto ustanovení stanoví základní podmínku pro přiznání výživného, kterou je neschopnost oprávněného sám se živit.

Oprávněný

Pojmem oprávněný je myšlen každý, komu ze zákona svědčí právo na výživné, například dítě, rodič, prarodič, neprovdaná matka, manžel či rozvedený manžel atd.

Schopnost samostatně se živit

Termín schopnost samostatně se živit je nutné vykládat extenzivně. Lze jej definovat jako schopnost zajistit si prostředky pro své živobytí, tj. prostředky na stravu, bydlení, ošacení, přepravu atd. Důležité je zdůraznit, že se jedná právě o schopnost, tedy o možnost zajistit si prostředky s ohledem na všechna objektivní i subjektivní kritéria a na výši životních nákladů. Neschopnost sám se živit tedy není totéž jako absence zaměstnání. Pokud například určitá osoba má veškeré předpoklady pro to, nalézt si zaměstnání (tj. věk, zdravotní stav, vzdělání, situace na trhu práce atd.), ale dobrovolně se rozhodne, že nemá zájem pracovat, je taková osoba schopna se sama živit, pouze nechce. Tento případ proto nezakládá vyživovací povinnost ze strany příbuzných či jiných povinných osob. Naopak pětileté dítě obvykle nebude samo schopno se živit, pokud by nešlo o situaci, kdy by toto dítě disponovalo majetkem, který by mu generoval dostatečné výnosy. Z uvedeného vyplývá, že je třeba vždy zhodnotit veškeré aspekty konkrétní případu, aby mohl být učiněn závěr, zda určitá osoba je či není schopna se sama živit.

Trvání vyživovací povinnosti

Trvání vyživovací povinnosti není limitováno věkem oprávněného či věkem povinného, dobou poskytování výživného ani jakkoliv jinak. Existence vyživovací povinnosti je závislá na (ne)schopnosti oprávněného samostatně se živit. Jinými slovy, vždy když není oprávněná osoba schopna se sama živit, musí povinná osoba poskytovat výživné. Mohou nastat případy, kdy oprávněná osoba nikdy nenabude schopnosti se sama živit, například v důsledku duševní poruchy, trvalé invalidity apod. V těchto případech bude vyživovací povinnost příbuzných trvat po celý život oprávněné osoby. Dále mohou nastat situace, kdy určitá osoba

Nahrávám...
Nahrávám...