Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 997

 Nahoru[Náhrada nákladů poctivého držitele]

S držením a užíváním věci jsou spojeny náklady na její pravidelnou údržbu a drobné i větší opravy. Pokud je držitel povinen věc vydat vlastníkovi, naskýtá se otázka případné náhrady těchto nákladů. NOZ v tomto případě rozlišuje mezi poctivým a nepoctivým držitelem.

Ani jeden z nich nemá nárok na náhradu obvyklých udržovacích nákladů ani nákladů na provoz (např. benzin a olej do automobilu), jelikož držitel bral z věci užitky, a proto by měl nést jejich náklady.

Poctivý držitel má nárok na náhradu nutných nákladů, kterých bylo třeba k trvajícímu zachování podstaty věci. Do této skupiny patří zejména náklady vynaložené na nutné mimořádné opravy věci, bez nichž by došlo k jejímu znehodnocení. Dále má poctivý držitel nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na zvýšení užitečnosti věci nebo její hodnoty. Sem patří např. náklady na modernizaci (upgrade) věci příp. na její příslušenství a doplňky, které plní stejnou úlohu. Pod "účelně vynaloženými" náklady je i v tomto případě třeba rozumět nutné náklady.

Ani poctivý držitel tedy nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů spojených s předmětem držby. Rozhodl-li se např. pro dražší vylepšení věci, které oproti běžné ceně upgrade nemá lepší reálně využitelné užitné vlastnosti, náleží mu náhrada jen do výše nákladů, které v daném případě byly nutné, tj. na náhradu za levnější upgrade.

Navíc je výše náhrady vždy limitována hodnotou věci v okamžiku jejího vydání vlastníkovi. Pokud je aktuální hodnota věci nižší než skutečně vynaložené náklady, na jejichž náhradu má poctivý držitel nárok, náleží mu náhrada jen do výše hodnoty věci.

Hodnotou věci – je-li možno vyjádřit ji v penězích – se rozumí její cena, a to v zásadě cena obvyklá (§ 492 odst. 1). Jelikož následující § 998 používá odlišnou terminologii (hovoří přímo o ceně obvyklé, nikoliv o hodnotě), nabízí se i s ohledem na historický vývoj právní úpravy výklad pojmu "přítomná hodnota", který odpovídá dřívějšímu § 130 odst. 3 ObčZ, podle něhož měl oprávněný držitel nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby (kromě nákladů na obvyklou údržbu a provoz), v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Takový výklad by mohl vést ke stanovení naprosto jiné výše náhrady např. v případě drahých oprav, které by věc…