Manka a škody (nedaňové) v daňové evidenci

V tomto textu se budeme zabývat případy, kdy škody, resp. manko nemůžeme uznat jako daňově uznatelný výdaj poplatníka. Jak je již z názvu patrné, zaměříme se na poplatníka vedoucího daňovou evidenci. Případy, kdy jsou naopak škody daňově uznatelným výdajem, jsou podrobně rozebrány v článku Manka a škody v daňové evidenci.

Zvláštním druhem škody je manko. Mankem rozumíme inventarizační rozdíl, kdy skutečný stav sledované veličiny je nižší než účetní (evidenční). Manko u peněžní hotovosti a cenin označujeme jako schodek.

Za škody a manka se nepovažují technologické a technické úbytky a úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob vznikající např. rozprachem, sesycháním v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu (přirozené úbytky zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků), ztratné v maloobchodním prodeji a nezaviněné úhyny zvířat, která nejsou pro účely zákona hmotným majetkem, a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného stanovené poplatníkem.

Pro poplatníka je velmi důležité, aby měl řádně stanovené normy přirozených úbytků zásob a nezaviněných ztrát a jejich výši v případě kontroly správci daně prokazatelně doložil. Přirozené úbytky zásob odpovídající stanovené normě jsou součástí spotřeby zásob, pouze úbytky zásob nad stanovené normy přirozených úbytků jsou inventarizačním rozdílem a považují se za manko, a tudíž jsou daňově neuznatelné.

Mezi škody zařazujeme i ztratné. Ztratným rozumíme inventarizační rozdíl v rámci maloobchodního prodeje, kdy zjištěný skutečný stav je nižší než účetní (evidenční). Důležité je zde opět správné stanovení norem ztratného, které si může poplatník stanovit s přihlédnutím k obvyklé výši normy ztratného u jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou obchodní činností. Pokud výše ztratného při inventarizaci zásob zboží nepřevýší poplatníkem stanovenou normu ztratného, lze zahrnout ztratné do daňově uznatelných výdajů.

Správce daně může posoudit, zda výše stanovených norem přirozených úbytků a norem ztratného odpovídá charakteru činností poplatníka a obvyklé výši norem jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou činností, a o zjištěný rozdíl může upravit základ daně.

Za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze dle § 25 odst. 1 písm. n) ZDP uznat manka a škody přesahující náhrady s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. l) ZDP.

Pokud půjde o manko nebo škodu na zásobách (materiálu, zboží apod.), daňové…