dnes je 21.12.2024

Input:

MYSLELI JSTE SI, ŽE... - Přehled judikatury trochu jinak

5.4.2014, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 6 minut

Osobní bankrot

     Každý z toho má tak trochu hrůzu, že se mu to může rovněž stát. A když je zaměstnancem a řeší se to srážkami ze mzdy (rozumějte dále též platu a jiných postižitelných příjmů), radost nemá ani mzdová účetní zaměstnavatele, u kterého je dlužník zaměstnán. Už jsem Vám trochu napověděl, o co asi jde. Ano, je to osobní bankrot, v daném případě oddlužení zaměstnance formou splátkového kalendáře.

     Když se podíváte do insolvenčního zákona (především pak do jeho ustanovení § 406 ZP), zjistíte, že pokud insolvenční soud návrh fyzické osoby na oddlužení plněním splátkového kalendáře schválí, ve svém usnesení přikáže plátci mzdy dlužníka nebo plátci jiného jeho příjmu postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel stanovené srážky dlužníku. Částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci. V praxi to vlastně vypadá tak, že něco ze zabavitelné části mzdy vyplácí zaměstnavatel přímo zaměstnanci v pozici dlužníka, něco insolvenčnímu správci pro účely oddlužení.

     A stalo se, že jeden zaměstnavatel sice zaměstnanci vše včas a řádně vyplatil, ale na část určenou insolvenčnímu správci jaksi „pozapomněl“, jemu peníze vyplaceny nebyly. Když už to dělalo částku za tři měsíce, přistoupil zaměstnanec k okamžitému zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, tedy k rozvázání tohoto pracovněprávního vztahu pro nevyplacení příslušného peněžitého plnění ani do 15 dnů po uplynutí jeho období splatnosti. Možná Vám něco nehraje... Zaměstnavatel nevyplatil insolvenčnímu správci a pracovní poměr okamžitě zrušil zaměstnanec? Má to smysl?

     Zaměstnavateli to zvláštní připadalo a podal proti výše uvedenému právnímu jednání (tehdy právnímu úkonu) žalobu na jeho neplatnost. Argumentoval tím, že zaměstnanec ztratil k části své mzdy určené k výplatě insolvenčnímu správci „dispoziční právo“, že za případné nevyplacení části mzdy insolvenčnímu správci nese zaměstnavatel odpovědnost vůči tomuto subjektu, nikoliv vůči zaměstnanci, a že je tedy vyloučeno použití institutu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Navíc prý k porušení jeho povinnosti nedošlo svévolně, ale administrativním omylem.

     Tajenku vyřešil Nejvyšší soud nakonec ve prospěch zaměstnavatele a jeho dovolání označil za opodstatněné. Ale jen částečně a ze zcela jiného důvodu, než byste třeba čekali. Dotčený soud nedal za pravdu zaměstnavateli, že pro nevyplacení části mzdy insolvenčnímu správci nemůže zaměstnanec rozvázat zmíněným způsobem pracovní poměr. Insolvenčního správce označil totiž ve smyslu ustanovení § 142 odst. 6 zákoníku práce za osobu, které je zaměstnavatel oprávněn a povinen (bez písemného zmocnění) vyplatit stanovenou část mzdy, platu nebo náhrady mzdy či platu zaměstnance. I když se výplata stanovené části mzdy, platu nebo náhrady mzdy či platu zaměstnance insolvenčnímu správci zakládá na rozhodnutí insolvenčního soudu, zaměstnavatel tím dle dovolacího soudu vždy současně uspokojuje právo zaměstnance na mzdu, plat nebo náhradu mzdy či platu. V případě, že provede stanovené srážky, které však nevyplatí insolvenčnímu správci, zaměstnavatel nejen poruší povinnost, která mu byla uložena usnesením insolvenčního soudu o schválení oddlužení zaměstnance plněním splátkového kalendáře, ale také nesplní svůj dluh odpovídající právu zaměstnance na tuto část mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu.

     Jak dodal Nejvyšší soud, není významné, že insolvenční správce se může po zaměstnavateli domáhat zaplacení příslušných částek přiměřeně podle ustanovení § 292 občanského soudního řádu a že s dotčenou částí mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu zaměstnance nakládá místo zaměstnance (v zájmu splnění splátkového kalendáře zaměstnance). Rozhodující je, že nebylo uspokojeno právo zaměstnance na mzdu, plat nebo náhradu mzdy či platu, jestliže zaměstnavatel nevyplatil dotčenou část mzdy (v souladu se zákonem) insolvenčnímu správci, a že po zaměstnanci za této situace nelze spravedlivě požadovat, aby pro takového

Nahrávám...
Nahrávám...