Nález 140/2009 SbNU, sv.53, K příslušnosti správních soudů v řízení proti rozhodnutí o zřízení věcného břemeneK zákazu odepření spravedlnosti
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 53, nález č. 140
III. ÚS 3006/07
K příslušnosti správních soudů v řízení proti rozhodnutí o zřízení věcného břemene
K zákazu odepření spravedlnosti
Nejvyšší správní soud postupuje v rozporu s právem účastníka řízení na přístup k soudu, pokud - bez dalšího - zamítne jeho kasační stížnost směřující proti usnesení krajského soudu, kterým byla nesprávně odmítnuta účastníkova žaloba pro nepřípustnost dle § 46 odst. 2 a § 68 písm. b) soudního řádu správního, a to s argumentací, že v mezidobí nabyl účinnosti zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), který výslovně svěřuje projednání vyvlastnění soudu v občanském soudním řízení (§ 28 odst. 1 citovaného zákona), a že tudíž eventuální kasace daného rozhodnutí by byla jen formálním krokem. Tímto postupem totiž vyloučí možnost, aby se věcí mohl zabývat příslušný soud, protože lhůta pro podání žaloby ve smyslu § 82 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 46 odst. 2 větou druhou soudního řádu správního (mezitím) uplynula (a lhůta dle § 28 odst. 2 zákona o vyvlastnění dodržena být nemohla).
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) - ze dne 11. června 2009 sp. zn. III. ÚS 3006/07 ve věci ústavní stížnosti Západočeské plynárenské, a. s., se sídlem Plzeň, Ed. Beneše 2439/70-2438/72, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007 č. j. 3 As 59/2006-39 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2006 č. j. 30 Ca 39/2006-10, jímž byla odmítnuta pro nepřípustnost žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, kterým bylo bez náhrady zrušeno rozhodnutí Obecního úřadu Všeruby o zřízení věcného břemene, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení.
Výrok
I. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007 č. j. 3 As 59/2006-39 se ruší.
II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 21. 11. 2007, jež byla podána včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadla stěžovatelka rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007 č. j. 3 As 59/2006-39, jakož i jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Plzni (dále též jen „krajský soud“) ze dne 31. 5. 2006 č. j. 30 Ca 39/2006-10, a s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), se domáhala jejich zrušení.
Jak Ústavní soud zjistil ze soudního spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 39/2006, který si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal, ústavní stížností napadeným usnesením tohoto soudu byla odmítnuta pro nepřípustnost [§ 46 odst. 2 a § 68 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)] žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 3. 3. 2006 č. j. RR/753/06, kterým bylo bez náhrady zrušeno…
