dnes je 1.11.2024

Input:

Nález 142/2007 SbNU, sv.46, K úhradě celního dluhu z globální záruky

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 46, nález č. 142

I. ÚS 643/06

K úhradě celního dluhu z globální záruky

Clo je formou daně, a to daně spotřební, nepřímé. Právo státu vybrat daň pak není právem věcným, nýbrž právem obligačním personálním. Jde o právo na berní pohledávku, která se od soukromé pohledávky liší co do právního důvodu, jímž je sám zákon. Ručení bank (dříve úvěrních ústavů) za celní dluh je tradičním veřejnoprávním institutem, který podléhal různým, poměrně přísným regulacím.

Spolupracuje-li osoba s orgánem veřejné moci při tvorbě správního aktu, nelze od ní očekávat vyšší stupeň obezřetnosti než od orgánu veřejné moci samotné. Pochybí-li soukromá osoba při této činnosti neúmyslně anebo není-li prokázáno zanedbání její pečlivosti, má být věc posouzena tak, jako by chybil orgán veřejné moci sám.

V právním státě je třeba tvorbě právních předpisů věnovat nejvyšší péči. Přesto se však nelze vyhnout víceznačnostem, což plyne jak z povahy jazyka samotného, tak z abstraktnosti právních norem, jakož i z omezenosti lidského poznání, stejně jako z dynamické povahy sociální reality. Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně zasahuje do toho kterého základního práva či svobody. Tento princip „in dubio pro libertate“ plyne přímo z ústavního pořádku (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky nebo čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod; viz i stanovisko menšiny pléna Nejvyššího správního soudu in usnesení ze dne 29. 4. 2004 č. 215/2004 Sb. NSS). Jde o strukturální princip liberálně demokratického státu, vyjadřující prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem. Pravidlo „in dubio pro libertate“ je vyjadřováno uplatňováním různých maxim ve všech oblastech veřejného práva. Má např. podobu pravidla „in dubio mitius“ nebo pravidla „in dubio pro reo“.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Jiřího Nykodýma a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 13. září 2007 sp. zn. I. ÚS 643/06 ve věci ústavní stížnosti Komerční banky, a. s., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006 č. j. 11 Ca 136/2006-77 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. 5 Ca 124/2006, jimiž byly zamítnuty stěžovatelčiny správní žaloby proti rozhodnutím celního ředitelství, kterými byla potvrzena rozhodnutí celního úřadu ukládající stěžovatelce zaplatit z titulu tzv. globální celní záruky další částky, ačkoli stěžovatelka již z titulu této záruky v plné výši plnila.

Výrok

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006 č. j. 11 Ca 136/2006-77 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. 5 Ca 124/2006 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se tato rozhodnutí ruší.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatelka se ústavními stížnostmi podanými ve dnech 27. 9. a 9.11. 2006 domáhala zrušení výše uvedených rozsudků, jimiž Městský soud v Praze (dále též jen „městský soud“) na základě závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu zamítl správní žaloby, jimiž se domáhala

Nahrávám...
Nahrávám...