Nález 212/2007 SbNU, sv.47, K výkladu pojmu globální zajištění celního dluhu (globální celní záruka)
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 212
III. ÚS 109/07
K výkladu pojmu globální zajištění celního dluhu (globální celní záruka)
V právním státě je třeba tvorbě právních předpisů věnovat nejvyšší péči. Přesto se však nelze vyhnout víceznačnostem, což plyne jak z povahy jazyka samotného, tak z abstraktnosti právních norem, jakož i z omezenosti lidského poznání, stejně jako z dynamické povahy sociální reality. Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně zasahuje do toho kterého základního práva či svobody. Tento princip in dubio pro libertate plyne přímo z ústavního pořádku (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky nebo čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod; viz i stanovisko menšiny pléna Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 29. 4. 2004 sp. zn. Sst 2/2003, in 215/2004 Sb. NSS). Jde o strukturální princip liberálně demokratického státu vyjadřující prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem. Pravidlo in dubio pro libertate je vyjadřováno uplatňováním různých maxim ve všech oblastech veřejného práva. Má např. podobu pravidla in dubio mitius nebo pravidla in dubio pro reo.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 29. listopadu 2007 sp. zn. III. ÚS 109/07 ve věci ústavní stížnosti Komerční banky, a. s., IČ: 45317054, se sídlem Na Příkopě 33, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31.10. 2006 č.j. 5 Ca 125/2006-75, jímž byla zamítnuta správní žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí celních orgánů, jimiž jí byla stanovena povinnost zaplatit celní dluh z titulu globální celní záruky.
Výrok
I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006 č. j. 5 Ca 125/2006-75 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006 č. j. 5 Ca 125/2006-75 se zrušuje.
III. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se nepřiznává.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 1. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále též jen „městský soud“) ze dne 31. 10. 2006 č. j. 5 Ca 125/2006-75. Stěžovatelka tvrdila, že tímto rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, garantované v čl. 36 odst. 1 a 2 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a bylo porušeno i její právo vlastnit majetek, garantované v čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť jí byl v rozporu s čl. 11 odst. 5 vyměřen celní dluh bez zákonného podkladu. Dále stěžovatelka namítala porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že dne 15. 4. 2004 vydal Celní úřad Beroun (dále též jen „celní úřad“) rozhodnutí o povinnosti ručitele k…
