Nález 214/2007 SbNU, sv.47, K výkladu pojmu globální zajištění celního dluhu (globální celní záruka)
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 214
III. ÚS 319/07
K výkladu pojmu globální zajištění celního dluhu (globální celní záruka)
V právním státě je třeba tvorbě právních předpisů věnovat nejvyšší péči. Přesto se však nelze vyhnout víceznačnostem, což plyne jak z povahy jazyka samotného, tak z abstraktnosti právních norem, jakož i z omezenosti lidského poznání, stejně jako z dynamické povahy sociální reality. Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně zasahuje do toho kterého základního práva či svobody. Tento princip in dubio pro libertate plyne přímo z ústavního pořádku (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky nebo čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod; viz i stanovisko menšiny pléna Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 29. 4. 2004 sp. zn. Sst 2/2003, in 215/2004 Sb. NSS). Jde o strukturální princip liberálně demokratického státu vyjadřující prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem. Pravidlo in dubio pro libertate je vyjadřováno uplatňováním různých maxim ve všech oblastech veřejného práva. Má např. podobu pravidla in dubio mitius nebo pravidla in dubio pro reo.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 29. listopadu 2007 sp. zn. III. ÚS 319/07 ve věci ústavní stížnosti Komerční banky, a. s., IČ: 45317054, se sídlem Na Příkopě 33, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2006 č. j. 7 Afs 169/2006-104 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006 č. j. 8 Ca 170/2005-41, kterými byla zamítnuta správní žaloba, jíž se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí celních orgánů, kterými jí byla stanovena povinnost zaplatit celní dluh z titulu globální celní záruky.
Výrok
I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2006 č. j. 7Afs 169/2006-104 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006 č. j. 8 Ca 170/2005-41 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2006 č. j. 7Afs 169/2006-104 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006 č. j. 8 Ca 170/2005-41 se zrušují.
III. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se nepřiznává.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 2. 2007 a která byla doplněna podáními Ústavnímu soudu doručenými dne 5. 2. 2007 a dne 6. 2. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2006 č. j. 7 Afs 169/2006-104, jakož i rozsudku Městského soudu v Praze (dále též jen „městský soud“) ze dne 22. 6. 2006 č. j. 8 Ca 170/2005-41. Stěžovatelka tvrdila, že těmito rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, garantované v čl. 36 odst. 1 a 2 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a bylo porušeno i její právo vlastnit majetek, garantované v čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť jí byl v rozporu s čl. 11 odst. 5 vyměřen celní…
