Nález 5/2007 SbNU, sv.44, Ke lhůtě pro doměření daněK zamítnutí kasační stížnosti na základě právního názoru na otázku, která nebyla předmětem řízení před krajským soudem
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 5
II. ÚS 493/05
Ke lhůtě pro doměření daně
K zamítnutí kasační stížnosti na základě právního názoru na otázku, která nebyla předmětem řízení před krajským soudem
Porušením kogentního ustanovení správního řádu soudního je postup Nejvyššího správního soudu, který za situace, že zjistí důvodnost kasační stížnosti, napadené rozhodnutí nezruší a v odůvodnění vysloví právní názor k otázce, která nebyla předmětem řízení před krajským soudem.
Účelem zavedení prekluzivních lhůt pro vyměření bylo stimulovat správce daně k včasnému výkonu jeho práv a povinností a z hlediska právní jistoty daňových subjektů pak nastolit situaci, kdy po jejich uplynutí zanikají i jejich povinnosti, které, zejména pokud jde o povinnost prokazovat, jsou po uplynutí delší doby vždy spjaty s určitými problémy.
Výklad § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vycházející z úvahy, že skutečnosti navozené fikcí „doručení“ rozhodnutí o vyměření ve smyslu ustanovení § 46 odst. 5 citovaného zákona, které byly objektivně v rozporu s realitou, lze následně použít jako skutečnost nikoliv fiktivní, nýbrž reálnou, je interpretací, jež vybočuje z ústavních mezí a zasahuje do práva stěžovatelky na spravedlivý proces, chráněného čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 11.ledna 2007 sp. zn. II. ÚS 493/05 ve věci ústavní stížnosti PRIOR ČESKÁ REPUBLIKA, a. s., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2005 č. j. 5 Afs 36/2003-87, vydanému ve věci dodatečného vyměření daně z příjmů stěžovatelce.
Výrok
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 20. 6. 2005 č. j. 5Afs 36/2003-87 se zrušuje.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 9. 2005 a i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Podle jejího názoru došlo tímto rozsudkem k dotčení jejích ústavně zaručených práv garantovaných čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) a čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Proto navrhla jeho zrušení.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 36/2003 a spisový materiál Finančního úřadu v Českých Budějovicích, z nichž zjistil následující:
Finanční úřad v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 24. 6. 2002 č. j. 156978/02/077910/5776 stěžovatelce dodatečně vyměřil za zdaňovací období roku 1996 daň z příjmů právnických osob ve výši 3075 750 Kč. Finanční ředitelství v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 17. 4. 2003 č. j. 7724/120/2002 odvolání stěžovatelky zamítlo.
Stěžovatelka se žalobou domáhala přezkumu…
