Nález 66/2009 SbNU, sv.52, K návrhu na zrušení některých ustanovení tržního řádu města OstrovaK vybočení ze zákonného zmocnění v nařízení obce

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 66

Pl. ÚS 27/06

K návrhu na zrušení některých ustanovení tržního řádu města Ostrova
K vybočení ze zákonného zmocnění v nařízení obce

Obec při vydání nařízení musí postupovat „secundum et intra legem“, nikoliv „praeter legem“, jí vydaný předpis musí být obecný a upravovat právní poměry neurčité množiny adresátů, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu a jiným právním předpisům (nesmí být s nimi v rozporu) a musí obsahově vystihnout ten pro další právní úpravu otevřený prostor, jenž odpovídá rámci vymezenému zmocňujícím zákonem a jeho intenci. Zde nacházejí specifické uplatnění i kritéria testu ústavnosti dovozená pro obecně závazné vyhlášky obce, zejména zda obec při jejím vydání nejednala ultra vires, resp. zda nezneužila svoji působnost, a uplatní se konečně i obecná kritéria tvorby právních předpisů spočívající v požadavcích jejich určitosti, srozumitelnosti a adekvátní interpretovatelnosti. Nedostatek některé z těchto podmínek pak představuje vadu (nařízení), jež má logicky povahu vybočení (v širším smyslu) ze zákonného zmocnění, které je ústavněprávně relevantní (srov. čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky), a v přezkumu vedeném Ústavním soudem v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky a § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vede nevyhnutelně k derogaci takového předpisu, resp. jednotlivých ustanovení (viz čl. 2 odst. 3 a čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Správný výklad zmocňovacího § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je nutně takový, že v tržním řádu musí být vymezena prodejní místa všechna, mají-li sloužit prodeji zboží a poskytování služeb „mimo provozovnu určenou k tomuto účelu kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního zákona“ (§ 18 odst. 1 živnostenského zákona). Jestliže totiž mají být místa pro prodej a poskytování služeb „vymezena“, tj. nepochybně pevně určena (identifikována), v tržním řádu, pak logicky neobstojí, že by tak mohla učinit mimo tržní řád (následně, ad hoc) rada města svým (pouhým) „souhlasem“. Vybočení ze zákonného zmocnění posléze představuje i okolnost, že tržním řádem založené oprávnění pro radu města koliduje s ustanovením § 99 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podle něhož přísluší radě obce rozhodovat v oblasti přenesené působnosti jen tehdy, stanoví-li tak zákon, a nikoli právní předpis jiný. Oprávnění k rozhodování formou „souhlasu“ ad hoc je pak založeno nepřípustně, neboť taková působnost nebyla založena zákonem, nýbrž - toliko - nařízením obce, tedy předpisem podzákonným.

Naopak není vybočením ze zákonného zmocnění, jestliže rovněž napadené ustanovení nařízení obce ukládá provozovateli povinnost „dohlížet na dodržování čl. 2 až 6 tohoto tržního řádu všemi dotčenými osobami a nepřipustit jejich porušování“, jestliže tento dohled nezasahuje do kontroly prováděné zvláštními kontrolními orgány „podle zvláštního předpisu“, má-li…