Nález 75/2009 SbNU, sv.52, K povinnosti správního soudu přihlédnout ex offo k prekluzi práva státu (finančního orgánu) na vyměření daně
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 52, nález č. 75
I. ÚS 815/07
K povinnosti správního soudu přihlédnout ex offo k prekluzi práva státu (finančního orgánu) na vyměření daně
Též v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je povinností soudu přihlížet z úřední povinnosti k takovým skutečnostem významným z hlediska hmotného práva, jakými jsou absolutní neplatnost smlouvy nebo prekluze, a to i v případě, že je žalobce nevytkl v žalobním bodu vůbec, nebo tak učinil až po lhůtě pro podání žaloby. Tento závěr platí i pro prekluzi práva státu na vyměření nebo doměření daně.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera- ze dne 31. března 2009 sp. zn. I. ÚS 815/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HMB, spol. s r. o., se sídlem Čelákovice, U Učiliště 1644, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006 sp. zn. 7Afs 15/2006 o zamítnutí stěžovatelčiny kasační stížnosti, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. 10 Ca 73/2004 o zamítnutí stěžovatelčiny správní žaloby, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 31. 12. 2003 č. j. 11806/03-120 o zamítnutí stěžovatelčina odvolání a proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi ze dne 18. 12. 2002 č. j. 55197/02/057921/1555, jímž byla stěžovatelce dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty.
Výrok
I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2006 sp. zn. 7 Afs 15/2006 došlo k porušení základního práva stěžovatelky na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se tento rozsudek ruší.
II. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
I.
Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších zákonů, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí vydaných v jejím daňovém řízení. Uvedla mj., že běh tříleté prekluzivní lhůty k doměření daně jejím správcem, zakotvené v § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), začal od konce následujícího zdaňovacího období, tedy od 1. července 1997. Platební výměr byl vydán dne 18. prosince 2002, právní moci nabyl až 31. prosince 2003, tedy pět a půl roku po skončení zdaňovacího období. Podle stěžovatelky zahájení daňové kontroly dne 19. července 1999 bylo posledním úkonem, kterým mohl být běh této lhůty přerušen. Prekluzivní lhůta tedy podle jejího názoru uplynula dne 19. července 2002. Z toho plyne, že daň byla stěžovatelce pravomocně doměřena až po uplynutí prekluzivní lhůty.
Stěžovatelka dále vytkla použití nepřiměřeně extenzivního výkladu jejího důkazního břemene ohledně peněžitého protiplnění poskytnutého společností AMPEX, spol. s r. o., neboť je byla nucena nést i po uplynutí výše zmíněné prekluzivní lhůty. Byly tak podle jejího názoru nesprávně prokazovány skutečnosti, na kterých se objektivně nepodílela a k jejichž…
